Kýčovité a přeslazené rokoko
Tyhle dvě kresbičky - a deminutivum je na místě, neb se jedná o formát A6 - už tady v galerii suším nějakou dobu. Tedy přesněji tu jednu, která ovšem čekala, až se mi bude chtít vyfotit tu druhou. Kdybych Ho nakreslila ten samý den co Ji, být to takhle vůbec nemuselo. Jenže ten super skener, se kterým jsem dělala celé roky předtím, byl odpojen a odnesen dřív, než jsem se rozhodla nakreslit i Ho (což vzhledem k tomu, že to nakreslila sotva den po sobě, byla poměrně obdivuhodná rychlost na tuhle prokrastinátorskou domácnost...)
To jsem takhle byla zrovna nemocná, na maturitní učení se mi nechtělo ani sáhnout, a dostala jsem strašnou chuť udělat něco, čím bych zabila spoustu času a zkusila se trochu umořit nějakými šílenými detaily. Když tu ejhle!, z čista jasna... rokoko!
Aby bylo jasno, navazující trojice baroko-rokoko-luiséz mám ráda asi stejně jako Glum hobity, čemuž teda zrovna neprospívá skutečnost, že když jdu do školy, míjím přinejmenším dva barokní kostely a budova patřící mé katedře je z téhož období... A s rokokem jsem byla nucena trávit skoro každý den mé červnové brigády na zámku - ženy rodu Silva Tarouca měly jistou úchylku zálibu ve sbírání míšeňského porcelánu. O těch kýčovatých pseudorokokových figurkách u tety nemluvě.
Nicméně teď přišla ta kýčovitost a přeplácanost zrovna vhod. Je tu prázdno? Vrzni tam krajku! Tady je to takové příliš střízlivé... Sem s řasením a mašličkami! A když nemůžeme na tu velkou plochu látky nikam logicky dát předchozí zmíněné? Voilà, uděláme z toho brokát! (když zaměníte některá slova za "zlato", "tordování", "prdelatý andělíček" a "mramor", získáte téměř přesné znění teorie o výzdobě barokních katolických kostelů)
A takto nakonec vznikla tahle značně přezdobená dvojice.
Nejprve Ona...
... a následně On.
Komentáře
Okomentovat