Trocha prostoru Morgathovi

A jako že ho fakt moc nepotřebuje...

Chudák Morgath, nebýt jako postava taková mrcha, bylo by mi možná i trochu stydno, že kdykoliv na něj zavedu řeč, nevyhnu se vtípku na jeho... ne zrovna valnou výšku. Jenže to se zkrátka jinak nedá, když máte jednou zhruba metr a půl i s podpatky, lidi okolo to bude napadat věčně.

Každopádně se dnes hodlám kresbami věnovat jen a jen jemu, když už máme to symbolické datum, které přeje všem možným potvorám a ne-lidem.

Kdysi dávno, v prastarých dobách začátků blogu, už Morgymu jeden "článek" byl věnován. Od té doby náš rozhodně-ne-mrňavý-a-roztomilý-a-běda-vám-když-ho-tak-nazvete Princ temnoty trochu povyrostl dospěl a změnil se, byla mu připsána patřičně tragická minulost (jako bych ty postavy snad trápila...), dostalo se mu také pořádného redesignu. Když velíte jedné z největších armád mezi dimenzemi, musíte podle toho vypadat, ne?

---

*

Zhruba první týden semestru jsme se v rámci přednášky o umění v českých zemích do 10. století bavili o tom, jak pravěkého člověka hodně ovlivňovalo jeho tzv. "magické myšlení" a všechno, co se mu nezdařilo, připisoval na vrub démonům. Dnes jsme sice s chápáním mnoha jevů poměrně dál než pralidé, nicméně si myslím, že rozhodně není od věci mít někoho, na koho můžete vinu za to špatné hodit.

*

A nakonec... ach ano, tohle jsem si ROZHODNĚ odpustit nemohla.

Co je po dni plném plánovaných i neplánovaných poprav, více či méně očekávaných pokusů o atentát, vojenských přehlídek a tak podobně lepší než si pěkně zalézt do vany?

Kdyby u toho aspoň nerušili ti podřízení...