Jeruzalém na Labi a okolí - mix všeho možného i nemožného
Voilà, máme tu poslední fotočlánek z prázdnin!
Totálně rezignuji na jakoukoli informační fuknci, z dnešního obsahu se o žádném více či méně atraktivním turistickém cíli. Jen vám trochu přiblížím svoje prázdniny :D
Pořídila jsem si Destrukční deník a rovnou jsem na něm začala pracovat. Jedna z instrukcí byla "Ať tahle stránka plave!" (nebo tak něco ). Tak jsem ji tedy vzala "zaplavat si" :D
A u toho jsem zjistila, že vážně neumím skládat lodičky. Kdybyste viděli, kolik izolepy to drží pohromadě... Taky se ono plavidlo nejmenuje Titanic #2 jen tak pro nic za nic :D
Dojedu k rybníku, položím lodičku na vodu - a ona PLESK! na bok. A znova. A zase. A pro změnu ještě jednou. No dobře.
Nebylo zbytí, musela jsem ji na břehu v podstatě "zahrabat" na dně, aby mi nepadala a já ji mohla konečně vyfotit :D Z těch četných potopení je taky ta modrá čára - totiž bývalý nápis rozpouštivou fixou :D
*
A toto je ten legendární rybník Písečák. Tam už jsme si taky různě zažili svoje.
Probořil se tam pode mnou starý mostek a nedobrovolně jsem si zaplavala. Našli jsme tam pánev. Psék se vyválel ve zdechlém kaprovi a pak se po nás pokoušel skákat. A kdysi se tam dokonce dalo i koupat :D
*
Kromě Písečáku ještě stojí za zmínku Ostrov (překvapivě se tak jmenuje podle toho ostrůvku, kde každý rok někdo i přes zákazy stanuje) (jinak tam hnízdí moc ptáků) nebo Jama (mn.č., nikoli po moravsky TA JEDNA Jama) (tenhle rybník byl nejoblíbenější koupaliště někdy v první půlce 20. století, babička o něm pořád básní; nicméně dneska už by do toho taky nikdo nevlezl)
*
Zde žije lochneska!
Nebo tak něco. Každopádně to je obrovský a nikdy to nikdo neviděl celý. Jen se občas vynoří ploutev. Mám pocit, že ani nechci vědět, co to je :D
Jinak v tomhle rybníčku, který sousedí s Písečákem, je z celé té soustavy asi nejčistší voda. Ale nikdo tam neleze. Kvůli lochnesce.
*
Tuhle fotku přidávám jen proto, že jsem tou stranou jela asi po deseti letech. Cestička je tam asi deset centimetrů široká a mně jízda na kole v úzkých místech fakt nejde. Vždycky začnu klepat řídítky a je jen otázka času, kdy sletim.
A jak jsem tudy jela, zničehonic se mi do kola vpletl klacek a já dokázala jen to, že jsem se zaklínala: "Do vody NE, do vody NE!" :D Taky co jiného, když jsem v tašce měla tablet, knížku, telefon... Naštěstí jsem sebou šlahla do kopřiv...
Jinak, je to tam vážně odpor. Ta voda je zelená, s povlakem, smrdí, je tam šero... Nedivila bych se, kdybych se dozvěděla, že se tam někdo utopil. Úplně to k tomu vybízí.
*
Taky jsem vařila. Měly jsme koupené banány a já dostala strašnou chuť na banánové placičky bez lepku. Určitě ten recept znáte třeba pod názvem "Fitness placičky" (jak mi Google vyklopil jeden výsledek. Divný jméno). Potíž byla v tom, že jsem je nikdy předtím nedělala a že jsem s vařením neměla (a nemam) zrovna moc zkušeností.
No nic, dala jsem na své umění improvizace. Nejdřív jsem dala jen jedno vajco. Aha, to moc držet nebude. Co už, přidám ještě jedno. To už je lepší. Sakra! Pálí se to! Ale teď dám větší pozor...
Nakonec jsem ale byla překvapená, že ač byly placky sem tam přičmoudlé, byly fakt dobré a daly se jíst :D
Vysvětlivka - podle stoupající hodnoty černých míst poznáte, kdy se mi do práce začala montovat babička, která je sice taky v životě nedělala, ale strašně moc tomu rozuměla, že... :D
*
Babiččina a tetina sestřenice (nechtějte po mně přesné termíny!) si ode mě objednala nějakou krabičku. Nutno podotknout, že když jsem to kreslila, ve vedlejším pokoji si "babči" dávaly některý díl Sissi (s Romy Schneiderovou). Takže... to dopadlo, jak to dopadlo :D
***
Tímto tedy končím sérii "Jeruzalém na Labi", příště už se vracím k běžnějším článkům. Mám v zásobě asi dva hřbitovy, několik kreseb, možná jednu či dvě povídky... No, však uvidíte :D
Komentáře
Okomentovat