Menší výlet 2 - část 6.

*tma, půlnoc, úplněk; někde zavyje pes; hřbitov na návrší*

*skřípot zrezlé brány*

*zvuk odsouvání těžké náhrobní desky*

*uvnitř sedí Vědmi s poznámkami k MV2*

Počítám, že pokračování tohohle díla jste asi nečekali, ne? Proto taky ten úvod jako z béčkového klišoidního hororu.

Dodělat ty dvojky se mi vůbec nějak nedaří, že? :D Ale tohle je na rozdíl od CdA2 skutečně kompletní. Nicméně tady na blogu ještě ne. A tak jsem si dala za cíl, že do konce prázdnin se tohohle restu musím konečně zbavit (což nebude takový problém, když už kromě náplně tady toho článku zbývá už jen jedna část...).

Protože už to byla nějaká doba, odkaz na minulou část máte tady.

A pozor! Tady se objeví ona legendární Věta, z níž všem učitelům němčiny vstávají hrůzou vlasy na hlavě! :D

---

W: (podezřívavě se rozhlédne okolo) (něco ho napadne) Ty, Hessie, poslouchej - mám takovou podivnou domněnku. Podívej se. Nepřipadá ti to tu nějaký divný? Nikdo tady nemluví německy. Nikde není ani jeden německý nápis. Nikde není ani jeden Němec! A to jsme v Protektorátu. Prakticky v pohraničí!

H: A?

W: (ztiší hlas) On asi nebude tak úplně rok 1944...

H: (otráveně) Mein Führer, vy jste pil.

V: (aby předešla další hádce, rychle vstává) No, já jdu domluvit tu brigádu, ja? Vydržíš to tu s nimi?

M: Budu muset. Však víš, Hess mi neuteče a Adolfa zabiješ.

(Vědmi odejde, Marika s nácky zůstane sama)

M: Ehm... so... she gehen domluvit Arbeit for us zwei... koho co... mich and sie.

W: (zděšeně zírá) Tak prasáckou němčinu jsem v životě ještě snad neslyšel!

H: Co vy víte, mein führer, třeba tak teď němčina vypadá... pokud je pravda to, co si myslíte a my skutečně nejsme v našem čase a prostoru.

W: Hessie, měl by ses něčeho napít. Začínáš být podezřele chytrej.

H: (vypadá to, že zase začne Wolfiho přinejmenším ignorovat)

W: (honem se to snaží zakecat) A já si to stejně chci ověřit! (mávne na servírku) Bitte, Fräulein, welches Jahr haben wir jetzt?

servírka: (chvíli zaraženě kouká, co to tu má za blázna) 2015, warum?

(teď zaraženě koukají pro změnu Wolfi a Hessie)

M: (nenápadně k servírce) Prosímvás, toho si nevšímejte, oni už mají trochu popito, to víte...

servírka: Popito? Vždyť měli jen tu vodu, ne?

M: To oni už cestou... nejspíš.

servírka: Ahá. Tak to by vysvětlovalo i to jejich extravagantní oblečení...

V: (zrovna se vrátí) Já to slyšela! Co zas o mým oblečení?!

M: O tvým ne, o jejich.

V: Však čí to asi jinak je?!

servírka: (udiveně se dívá z jedné na druhou) Ehmmm...

V: No vidíte, jak mně tu zcela bezostyšně rozhazujete kontext! Jsem se chtěla ještě zeptat, jestli nemáte nějaký volný pokoj. Pro dva.

M: S přistýlkou. A možná koupelnou...

servírka: (vzpamatuje se) Samozřejmě! Samozřejmě! (v duchu už pomýšlí na podání výpovědi, protože tahle práce je příliš riziková) Víte co? Pojďte si je rovnou prohlédnout!

(večer na pokoji) (Wolfi šel do sprchy, zbylá trojka zůstává na pokoji. Hessie čumí z okna do nikam, Vědmi ho zadumaně sleduje z postele)

V: (na Mariku krmící netopýra právě vytaženého z batohu) Hele... když spáchám vraždu, dostanu doživotí, že?

M: Co?... Vlastně jo. To je ten... výjimečný trest. Ale pokud máš závažné polehčující okolnosti, můžeš dostat míň.

V: Fajn. Bude polehčující okolnost to, že jsem umlátila Adolfa Hitlera knihou o Osvětimi?

M: Ty máš s sebou knihu o Osvětimi?

V: Jako bys mě neznala...

M: Hele... jak se to vezme kolem a kolem... zabila bys pravděpodobně největší bestii v dějinách lidstva. Knihou, která popisuje pouze zlomek jeho nejhorších provinění. Navíc je teď technicky vzato nějakých 70 let dávno pod drnem. To by nikdo ani nehlásil, hehe. A když už, tak by tě ještě tisk oslavoval jako národní hrdinku.

V: To je ale velice krásná představa. (na Hessieho) Neposlouchej!

H: (zasněně čumí z okna na Buznov při měsíčku, tupě se u toho usmívá)

W: (vrátí se ze sprchy) Co se tu ty dvě hyeny zas smějou? Tys jim něco vykládal?

H: (odtrhne pohled od okna) Cožeto, mein führer? Pojďte se podívat, takovej krásnej večer... ten měsíc, jak svítí... ty hvězdy... a jak se v tom ten Buznov vyjímá...

M: (vrčí) Ještě řekni, že je prvního Máje a asi ti už něco udělám.

V: Ty mu rozumíš?

M: Ne, ale dráždí mě ten tón.