"Nesnáším svý příbuzný!" - část 19.

Hellou!

Nevím, kolikrát už jsem si na to stěžovala, ale řeknu to znovu a rozhodně ne naposled - NENÁVIDÍM ZIMU! Zvlášť v létě. Ano, správně - nemyslím teď zimu jako roční období (i když to částečně taky), ale jako vyjádření okolní teploty.

Jak je méně než 20°, JE to zima :D

No, jak jsem slibovala posledně, v dnešní části NSP! na vás čeká další zajímavé odhalení. Myslím si, že na to aspoň pravidelní čtenáři čekali od doby, kdy se to v předchozích částech dověděli :D

Ano, mluvím o tom "tajemném" dítěti :D

Tak co, co jste si mysleli, že to bude?

Minule jsme skončili zde: "Jak tohle řekneme Luně?"

"Opatrně."

---

"Luno-o?" zavolala Vědmi váhavě, když došly zpět do domu. Plánovaly losovat, kdo o Panu Ťapkovi jeho majitelce řekne, a když Marika udělala z té sirky, co měla v kapse a kterou chtěly tahat, nedopatřením hromádku nepoužitelných odštěpků, nakonec se domluvily, že jí to řeknou obě. Nechtěla to ale udělat ani jedna.

"No?" ozvala se volaná a o moment později vyběhla z knihovny s deníkem v ruce. "To byste nevěřily, co jsem našla!" řekla ještě, otevřela deník na první straně, vyndala nějakou fotku a podala ji svým kamarádkám. Pak začala vysvětlovat: "Říkala jsem si, že si to přečtu ještě jednou, je to přece TAK smutný a zajímavý... No a chtěla jsem to prolistovat dál, jak jsou tam ty prázdné stránky, jestli tam třeba ještě něco nenajdu... A znáte to, jak si někam do knížky dáte třeba záložku a ona se tam tak nějak zasekne a najdete ji, až když tou knížkou jen tak listujete? Tak přesně tak tam bylo zaseklý tohle!"

Vědmi s Marikou se na fotku zadívaly. Byla na ní asi pětiletá usmívající se holčička v bílých šatech, s blonďatými vlasy učesanými do dvou copů a s tak divnýma očima.

"Dej to pryč! To je, jak kdyby se na mě díval Reini!" zavrčela Marika.

"To asi bude to jejich dítě...," odtušila Vědmi. "No vždyť je to jasný! Jen se podívejte, příklad genetiky jak vyšitej! Tady se fakt nedá o otci pochybovat!"

Chvíli bylo ticho, a poté se znovu ozvala Luna: "Co myslíte, že se s ní stalo?"

"Půjčíš mi ten deník? Chci se na něco podívat," řekla Vědmi, a když jí jej Luna podala, začala jím rychle listovat. Na dotaz, co tam hledá, odpověděla: "Potřebuju najít tu zmínku, kdy mé úžasné prapratetě doktor potvrdil, že je zbouchnutá... tady! Když to vezmu s nějakou menší rezervou, tak to byl duben, květen, červen... ta malá se narodila v lednu 1943."

"Což pořád nedává odpověď na otázku, co se s ní mohlo stát."

"Počkejte, já k tomu dojdu. Takže - moje babička by tedy byla v tom případě o osm let starší. Říkala, že tu se svou matkou byla poprvé a naposledy tři roky po válce. Vůbec se nezmiňovala, že by tu bylo nějaký dítě, a to si myslím, že by nezapomněla. Navíc se prý její máma se svou sestrou pohádala kvůli nějakému pohřbu, což mě vede k domněnce," odmlčela se na chvíli Vědmi, "že ta holčička s největší pravděpodobností umřela."

Halou se opět rozlehlo ticho. Vědmi po chvíli ještě pokračovala: "Bohužel, nevím jak. Nicméně, můj osobní favorit je tubera. Co myslíte vy?"

"Ty jsi takovej necita!" vyjekla Luna. Pohledem vybízela Mariku, aby ji podpořila, ale ta jako kdyby nevnímala. 

Pak řekla, zdánlivě bez souvislosti: "Luno, potřebuju ti něco říct. Našly jsme na zahradě Pana Ťapku, ale..."

"Já to viděla, takže u toho být nemusím, že..." zamumlala suše Vědmi a odešla si sednout na schody před domem.

***

Tak... tipla bych si, že mě minimálně Ilía bude chtít zavraždit :D Co vy? Pokud ano, napište prosím detailně, jakým způsobem a jakou zbraní, ať se mám na co těšit :D