"Nesnáším svý příbuzný!" - část 18.
Hellou!
Včera jsem měla vyjímečně plodnej den - zvládla jsem spatlat náramek, upíct brambory, nakreslit vtípek s Kitty a dopsat stranu k NSP. Něco takovýho jsem už dlouho potřebovala. Škoda, že zítra už jedu domů. Sakra!
Dneska to bylo poměrně zajímavé. Strejda mě vzal s sebou do práce - musel zkntrolovat stav jedné části kolejí u Kutné Hory. Prý: "Vezmeš si tu vestu (reflexku) a kdyby se někdo ptal, jsi nádražák." No, kontrola dopadla dobře - žádná Bartošová :D
A teď k tomu hlavnímu.
Minule jsme skončili zde: "Počkej, za chvilku máme půl jedné," odbyla ji Marika, "to začne blbnout splachovadlo. To aspoň zkontroluju a uvidím, co s tím je…"
Pro Vědmi byl zbytek noci úplně na nic. Nemohla usnout, a když už se jí to náhodou povedlo, zdály se jí samé divné sny, které měly jedno společné - pořád ji někdo sledoval. Nevěděla, kdo to je, a jakmile se zjištění byť jen přiblížila, probudila se. Výsledkem tohoto "spánku" byly nakonec jen nepříliš příjemné pocity a bolest zad. Nakonec všechny pokusy vzdala a klesla dokonce tak hluboko, že se rozhodla znovu si pročíst ony slavné překlady. Strašné rozhodnutí.
Probralo ji trochu otravné šťouchání prstem do ramene. Otevřela oči a zjistila, že se jí jeden z překladů přilepil k levé polovině obličeje. Posadila se, sundala si papír z tváře a sáhla po brýlích.
"Kolik je?" zeptala se Mariky, která klečela vedle ní, nachystaná ji kdykoli znovu "popíchnout".
"Deset. Až zírám, že jsem vzhůru dřív než ty," odpověděla Marika a slezla z postele, aby se oblékla.
"To je nemožný, tohle…," zamumlala Vědmi a protáhla se. "Naposled jsem se na hodiny dívala o půl čtvrté a pak jsem si chtěla trochu počíst. Hrozný. Měly bychom to vydat jako literaturu pro lidi s poruchami spánku." K potvrzení svých slov zamávala několika papíry ve vzduchu.
Marika jen zavrtěla hlavou a řekla: "Nepůjdeme za Lunou? Že bychom jí řekly, co jsi v noci viděla..."
"Jasný, další, co si ze mě bude dělat srandu...," zamumlala Vědmi, přesto nakonec souhlasila. Po cestě k Luninu pokoji stačila vymyslet pár poznámek, jimiž si chtěla spravit nervy a náladu. Nicméně, nijak je nevyužila - s Lunou se totiž téměř srazily ještě na chodbě.
"Neviděly jste Pana Ťapku? Já ho fakt nemůžu najít!" vyhrkla Luna okamžitě, takže jí ani jedna nestihla vynadat. Zoufalá majitelka králíka pokračovala: "Kde by tak mohl být? Už jsem ho neviděla DVA DNY! Co když se mu něco stalo? Co když ho něco ulovilo?! Nebo..."
"Proč si pořizuješ králíka, když se o něj neumíš postarat?" prohodila otráveně Marika. Luna to asi neslyšela, protože zakňourala: "Pomůžete mi ho najít?"
Ani jedna z nich nevěděla, kdy vlastně souhlasily a proč to udělaly před snídaní. Každopádně, ať se to už stalo jakkoli, Vědmi s Marikou skončily u prohledávání zahrady, i když to bylo podle jejich mínění docela zbytečné. Vždyť pokud ten králík byl jen trochu normální, už dávno by ze zahrady utekl do lesa.
"Pokud tady budeme pořád chodit spolu, najdeme stejný kulový, jako kdybychom ani nehledaly. Navrhovala bych se rozdělit," řekla Vědmi. Vzhledem k tomu, že byla vzhůru už celkem dlouho, napomohl tomu možná i čerstvý vzduch, její mysl byla schopná fungovat znovu obvyklým způsobem. Návrh byl přijat kladně.
Marika zrovna šťourala bezmyšlenkovitě klackem v křoví u zdi zahrady, když se ozvala Vědmi: "Mariko? Pojď sem. Našla jsem ho." Něco v jejím hlase Mariku přesvědčilo, aby nechala keře na pokoji a vydala se za svou kamarádkou.
Vědmi stála v altánku a zírala před sebe na jeden z podpůrných sloupků. Marika se tam podívala taky. Z toho, co uviděla, se jí zvedl žaludek.
Byl tam Pan Ťapka. Přibitý ke sloupku velkým hřebem a soudě podle toho, jak bylo jeho malé tělo zkroucené, nebyl v okamžiku přibití tak docela mrtvý. Dřív bílá srst získala v místě vniknutí hřebu sytě rudou barvu.
"Ještě je teplý...," řekla najednou Vědmi.
"Tys na to sahala?!" zeptala se zhnuseně Marika.
"Jsem chtěla vyzkoušet, jestli ho nesundám. Je tam ale přiražený fest."
"Jak tohle řekneme Luně?"
"Opatrně."
***
Chvíle pro vyjádření autorky - Ja! Tohle jsem chtěla napsat už TAK DLOUHO!! :D Na toho přibitýho králíka jsem se chystala snad od začátku povídky :D
Btw - příště se máte taky na co těšit. Další odhalení *mrk mrk*
Komentáře
Okomentovat