HODNĚ živá hra - část 9.

Hellou!

Tak se už pátý den poflakuji u tety ve Třech dvorech, odkud taky logicky píšu. Pokud budete chtít, spáchám zase něco na způsob loňského "Pozdravu z Polabí".

Proč jsem nepřidala další část CdA 2 - nechce se mi. Ale zkusím to nějak v bližší době napravit.

A nyní k podstatě článku!

Ne, zrak ni smysly nešálí vás (a je to tady, musím přestat na nějakou chvíli se staršími knihami, než začnu mluvit úplně archaicky). Čtete dobře - opravdu se jedná o pokračování povídky zvané "HODNĚ živá hra". Přestala jsem ji psát, když se mi začalo zdát, že je to až přílišná blbost. Hra navíc z PC kvůli chybě nečekaně a bez rozloučení zmizela a dlouho se nikdo (papá) neměl k tomu, aby ji znovu stáhl. Ale docela nedávno jsem ji tam objevila znovu a oživily se mi vzpomínky! A přišlo mi, že s menším přepracováním původního příběhu by to bylo i čitelné...

Nu, ale dnes jen taková ochutnávka. První dokončím NSP, než zase začnu přidávat nějakou jinou povídku.

Snad se aspoň trochu pobavíte :D

---

Bylo by zajisté krásné říct, že během průchodu starodávnými hrobkami panovalo všude tajuplné ticho, rušené jen kapáním vody a pískotem krys. Jenže realita byla poněkud jiná - Marika nadávala (jak jinak), Vědmi si zpívala (jak jinak) a jediný ze skupiny, kdo byl potichu, byl Corvy. Taky byl jediný, kdo celou situaci bral vážně. Popravdě, kdyby mu nebylo blbé si to přiznat, záviděl holkám jejich bezstarostnost. Nicméně, šli dál.

"Tahle chodba taky nikam nevede!" zavrčel Corvy a snažil si vybavit plán andorijského podzemí, který kdysi viděl, zatímco Vědmi vyděšeně zírala do tváře mumifikovaného příslušníka národa Ssithra, nazývaným též Vodní lidé.

"A stejně je to zvláštní, jak se dokázal udržet pohromadě i v tomhle vlhku..." okomentovala po chvíli stav mrtvého se zaujatým tónem v hlase. "Chci říct, normální mrtvola by se už dávno rozložila, ne? Co použili k balzamování? Formaldehyd?"

"Ne, ne. Ssithraové používají při mumifikaci natron a nějakou směs s pryskyřicí," řekl Corvy a přešel k Vědmi. "A pokud jde o..."

"HEJ!" ozval se odněkud Maričin hlas tak znenáhla, že Vědmi i Corvy leknutím téměř nadskočili. Mysleli si totiž, že Marika je celou dobu s nimi. "Kde jste? Jsem se asi ztratila!" ozvalo se znovu a trochu dutě.

"Zůstaň tam, kde jsi! Jdeme za tebou!" zavolal na ni Corvy, ač nevěděl úplně jistě, kam má vlastně volat. "Odkud se to ozývá?" uvažoval nahlas. Vědmi se chvíli rozhlížela a najednou ji něco napadlo.

Přistoupila k výklenku s mrtvolou, sáhla směrem k ní a... vytáhla ji ven. Jak ji tak podpírala, vypadalo to, jako by tančila s podnapilým partnerem. Potom mrtvolu strčila do rukou Corvymu se slovy "Hlídej!", a nahlédla do výklenku.

"To jsem si myslela," řekla. "Četla jsem o tom. Je tady taková díra a ta funguje jako kanál, svým způsobem. Posadí na to mrtvolu a měly by tím odtékat tělesný šťávy po dobu rozkladu. To je takovej způsob přírodní mumifikace. Tady je to možná ještě pojistka k chemické cestě. No ale chtěla jsem tím říct hlavně to, že ty kanály jsou propojený. A proto Mariku můžeme slyšet, i když je jinde."

Corvyho najednou něco napadlo: "Dalo by se to použít k jejímu nalezení. Pokud je to propojené, jak říkáš, mohli bychom se k ní dostat podle hlasu."

***

That's all, folks! (Looney Tunes styl :D )

Ne, opravdu to je všechno, co jsem zatím dopsala. No jo, není to hlavní cíl, že ano... Nicméně, až dodělám NSP, dávám na výběr mezi několika povídkami, co si myslím, že bych v nich mohla pokračovat - HODNĚ živá hra nebo Vědmin noční prožitek

Je jen na vás, co si vyberete