Cesta do Anglie 2 - část 18.
Hellou!
Jak jste si asi (ne)všimli (protože - upřímně - , kolik vás CdA2 čte?), vynechala jsem přidávání ve středu a v pátek. Má to docela přízemní příčiny - bylo mi špatně a pak jsem hlídala děti, čili jsem se ani jeden z těch dnů na blog nedostala.
Dnes se podíváme na vyhodnocení sázky "Kdo všechno nespal" a navštívíme další historické místo.
(ráno)(na recepci)
Marika: Mám pocit, že jsi pěkně kecala, když jsi předvídala, že se nevyspíme, ne?
V: No jo, je to zvláštní... ale jsme určitě jediný!
(připortnou se Sev a Lusíí)
L: Tak jak jste se vyspaly, dámy? My přímo senzačně!
S: Stačila rychlovka před spaním a jak se potom krásně usínalo...
A: (připlazí se zničeně ze schodů) No jak komu -_-
S: Jáj, Alice! Tak jsi přežila, žádnej bubák...
A: (naštvaně) Bubák sice ne, ale protože jsem to slyšela pořád, stejně jsem nakonec odešla! Spala jsem na chodbě!
Marika: Tak to bude jedinej člověk, co se nevyspal. No vidíš!
Z: (přináší Tamaru na rameni) Vzbuďte mi ji prosím někdo...(pokládá svou drahou na gauč)
V: (otráveně si povzdechne, pak luskne prsty, přehodí Tamaře čip a znovu luskne)
T: (okamžitě se nastartuje a posadí se) Dóbre rááno
Z: Tak to vidíte, ta je spokojená. Zato já se pořádně nevyspal.
L: Plyn musí spát?
Z: (ignoruje jej) Měli jsme na pokoji takovou... dost vadnou klimatizaci a já co chvíli končil ve ventilaci.
L: (začne se smát tak, že ho musí Sev přidržovat)
S: Pšt. Tichoučko. Klídeček, to bude dobrý...(podívá se na ostatní) To jediný na něj zabírá.
Greenie: (přiletí velmi motavým letem) Pořád u nás někdo rožínal a já si spálila bříško...
(o DOST později v autobuse)
V: (dívá se do bločku) To máme skóre jedenáct nevyspalých proti deseti vyspalým. Vyhrála jsem (úsměv)
Marika: (mávne rukou) Hmpff... (stoupne si) Jsme tady všichni? Kdo ne, ať se přihlásí! Lusíí, dej tu ruku dolů a nedělej si ze mě srandu.
L: Ale já mám dotaz! A seriózní! (na Seva) Vidíš? Složitý slovo! Dej mi penny!
S: (zavrčí a vrazí Lusíímu do ruky penny)
L: Kam jedeme dneska?
Marika: (dívá se na předloktí, kde má napsaný celý program) Tak... dneska se jedeme podívat na...(luští) palác Jindry VIII., co teď nemůžu za Satana přečíst, jak se jmenuje. Pane řidič, jedem.
(před palácem)
V: Nekoukej na mě tak, já ty lístky nebrala.
Marika: Ale já taky ne!
Alex: Dámy a pánové, někdo tady krade...(pohřební výraz)
Garret: (má podezření)(oprávněné) Lexí...? Ty bys o tom nááááhodou něco nev...
Alex: VÍM, o co ti jde a NE! Já ty lístky nemám, slyšíš? Nemám! Nikdy jsem je neměla a vůbec nechápu, proč bych je mít mě...(rozhodí rukama, lístky jí vypadají z rukávu) Ehm...
V: No to jsem ráda, že SE našly.
Abe: Tak, když už SE ten problém vyřešil, co kdybychom šli dál?
(uvnitř paláce)
Greenie: Je to tu... velký...
Andy: To by bylo dost možné, vždyť to je přece palác. Zapomněla jsi snad, jak to bylo tehdy doma? Když jsme byli pozváni na audienci k vládkyni? To ještě byla Aminta naživu...
Greenie: Ale jdi s tim někam, prosimtě. Kdo to má furt poslouchat...
A: K té velikosti - ty taky nejsi zrovna to...největší. Kolik můžeš mít? Tak patnáct centimetrů, plus mínus mikrometr?
Greenie: Patnáct A PŮL! Jsem vyrostla!
Mai: Ten anglickej vzduch ti asi svědčí. (začichá) A jo, něco v tom vzduchu fakt je! (znovu zavětří) Spálený hranolky?
A: Kuš, máš halucinace. Ale když už to říkáš... já bych si teď dala tu jejich specialitu. RYBU s chipsy... totiž bramborou... totiž hranolkami!
Mai: Tak tohle bylo od tebe pěkně sprostý -_-'
A: (nevšimla si toho) Co to se mnou dneska je? Furt někde ztrácím to...slova...
(kousek dál)
V: (drží audioprůvodce) To asi bude anglicky, že?
Marika: (ironicky) Ne-é, jak by mohlo.
V: A vypadá to, že to po našem umět asi nebude... jak se to nastavuje?
Marika: Hlavně to nerozbij!
V: Pozdě. Slyším tam nějaký šumění a... odposlech cizího hovoru?
Marika: (pokus o strašidelný tón) Nebo hlasy mrtvých?
V: Kuš, tu nejsme v Auschwitzu.
Komentáře
Okomentovat