"Nesnáším svý příbuzný!" - část 17.

Hellou!

Jak vám asi neušlo podle nadpisu, dopsala jsem konečně k přečtení vhodnou část "NSP!". Však už bylo na čase, poslední část jsem tu přidala kdy... pfff... v květnu? :D

A ještě něco - nakreslila jsem několik postav! Ne tedy úplně všechny, nicméně i tak se o tom dá mluvit. Jednou z postav je ono dítě, o němž byla řeč a stále se o něm toho moc neví. Hodlám o něm ale víc odhalit v některé z dalších částí (no, víc - aspoň to, jestli to byl kluk nebo holka). Nicméně, dopředu prozradím, že to nakonec je úplně jinak, než jsem původně plánovala. Jo, a asi mě ukamenujete, až se dozvíte, co jsem mu vymyslela za osud :D

A vzhledem k tomu, že kvůli chybě píšu tenhle úvod už podruhé a nevím, co jsem všechno chtěla původně říct, přejdeme k podstatnému :D

Minule jsme skončili zde: Málokdo by dokázal snést nenávistný pohled své mrtvé příbuzné.

---

Vrazila do ložnice, chytla Mariku za ruku a se slovy: "Jdeš se mnou!" ji doslova a do písmene vytáhla na chodbu.

"Hej, hej, hej... co blázníš?" zeptala se Marika zmateně, když byla dotažena ke koupelně, kde se Vědmi stala svědkem onoho... zvláštního zážitku.

"Tak trochu bych se potřebovala o něčem přesvědčit," odtušila Vědmi.

"Já VÍM, že to splachovadlo protíká vždycky jen od půl jedné do dvou a pak to zázračně přestane."

"Nemluvím o splachovadle. Proč si vůbec myslíš, že... no, to je jedno. Viděla jsem v zrcadle něco divnýho. A chci se ujistit, že to není jen moje haluz."

"Co kdyby byla skupinová? Já taky přece vidím kdejakou blbost co ty."

Vědmi si jen odfrkla, opatrně otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Vše vypadalo nehybně a poklidně. Obě se tedy protáhly dovnitř a Vědmi ukázala k zrcadlu. Marika se tím směrem podívala taky a uviděla tam...

"No... krásný jsme obě, ale... to jsi mi snad ukázat nechtěla, ne?" zeptala se své zmatené kamarádky.

"To fakt ne, ale... já jsem ji tady fakt VIDĚLA!"

"Koho zase?"

"To je jedno… totiž není! Vlastně… krucifix!" zanadávala Vědmi nad svou neschopností vyjádřit se. Pak se nadechla a rychlostí kulometu spustila: "Jsemzkrátkavtomzrcadlevidělasvousnadměsíctuhoupříbuznouamyslímžemiužšibe…"

"Brzdi!" zařvala na ni Marika. "Neděláš prezentaci do angličtiny. Ještě jednou a tak, ať tomu rozumí i někdo jinej než ty, ja?"

Vědmi otráveně odfrkla a spustila znovu, tentokrát si dávala pozor, aby držela konstantní tempo: "Jsem zkrátka v tom zrcadle viděla svou snad měsíc tuhou příbuznou a myslím, že mi už šibe."

Ticho v koupelně by se dalo krájet. Pak se Marika konečně vzpamatovala: "Jak jako tvou snad měsíc tuhou příbuznou? Jako mrtvolu v rozkladu nebo…?"

"Ne-é! Vypadala tak jak na těch starejch fotkách. Hustý černý vlasy, mladá, plný rty, vražednej pohled…No fakt jako z těch fotek! Až na ten vražednej pohled. Jsem myslela, že mi propálí díru do hlavy, jak se na mě koukala!" spustil znovu blonďatý kulomet.

Marika si povzdechla. Tuhle zpomalovat už nemá dnešní noc cenu. Chvilku se obě před zrcadlem upravovaly - narcis a narcisu podobná - a poté se Vědmi zeptala, jestli tedy už nepůjdou konečně spát.

"Počkej, za chvilku máme půl jedné," odbyla ji Marika, "to začne blbnout splachovadlo. To aspoň zkontroluju a uvidím, co s tím je…"

***

Hehe, Marika mi může dosvědčit, že často mluvím takhle rychle :D Pro Ilíu - běda ti, jestli nepoložíš ten sekáček!!

A nakonec něco, co tu nebylo už vážně dlouho - tak schválně, co bude dál? :D