"Nesnáším svý příbuzný!" - část 12.
Hellou! A je to tu! Dámy se jdou šťourat ve vesnických drbech! :D Mám takovou novinku - chci napsat bonusovou povídku k NSP. Děje se to týká celkem dost. Dovolím si dokonce prozradit, že to jezírko, kde chtěla Marika utopit Lunu na začátku příběhu, tam bude mít dost velkou roli. Nuže, dejme se do díla, že... Minule jsme skončili tady: Vložila opět dopis do knížky, prstýnek si ryze prakticky nasadila na jeden z volných prstů a i s Marikou vyrazila do ložnice. Následujícího rána se Vědmi klasicky vzbudila nejdřív ze všech. Přemýšlela, zda své přítelkyně nechat spát ještě chvíli, ale smysl pro povinnost, to, že byla jejich hostitelkou a fakt, že už nezbyly k jídlu ani ty hnusné tatranky s prošlou lhůtou trvanlivosti, ji přiměl k tomu, že obě téměř doslova dotáhla do vstupní haly a vyšly na procházku do obchodu. Luna po cestě Marice, která měla co dělat, aby ji nezabila, pořád předhazovala, jak šla křovím a Vědmi tekly nervy. Ne z kamarádek, ale z toho, jak si připravovala otázky pro někoh...