Cesta do Anglie 2 - část 5

Hellou!

Tak jsem zase doma. Tentokrát s nachlazeným močákem. Zase :D Mno jo, asi saunu a následné ochlazení nesnáším tak, jako ostatní :D

Ale teď o několika inforacích, týkajících se CdA 2.

Pamatujete loni, když jsme první díl Cesty do Anglie přidávaly na blogy jak já, tak Marika? Zdá se, že Cestu do Anglie 2 už si budete moct přečíst pouze na jednom blogu, tedy u mě. Nevím proč, ale vypadá to tak...

No, v dnešním díle pořešíme cholerika Vědmi, zastávku v Rozvadově, Lizino tajemství a Greeniinu závislost :D

---

(o deset písniček později)

Marika: ("zpívá") Průša je úchyyl...

V: Prosimtebe, Hellboyi, půjčil bys mi revolver?

H: Proč? Ty chceš někoho zastřelit?

V: Jo.

H: Koho?

V: Sebe!

H: To né! My tě máme rádi, že jo Liz?

Liz: Jo! To by byla přece škoda, kdyby ses zabila!

V: (stoupne si, otočí se k nim) (agresivně) Tak jestli mě máte OPRAVDU rádi, TAK MI TEN ZASR... REVOLVER DÁTE!

Andy: Klid, Vědmi! Mysli na něco hezkého. Třeba na koťátka!

Erik: Jistě, nechci aby ses mi tady odstřelila jako Meg tehdy na Coney Islandu.

Andy: Navíc, kdo by to utíral z těch oken?

María: Jo, to s Meg bylo hnusný. Mozek byl všude!

Erik: Myslím, že jsem za to mohl tím prohlášením "Nemůžeš být jako Christine"*...

María: Ano, to nebylo zrovna dvakrát vhodné...

L: (učí se počítat s "tetou Alicí") Jedna, dva, tři, čtyři, šest, osm, dvanáct...

A: Ale Lucíku, vždyť ti to tak krásně šlo.

L: No jo, já na ty malý čísla nikdy nebyl... jak to není v galeonech a přes sto tisíc, plete se mi to.

B: Teda Malfoyi, ty jsi ještě větší debil než loni...(k Dannymu) Nevšímej si ho, prosím.

D: Jasně. Tak kde jsme to skončili?

B: Zrovna jsi zkoušel, jestli ten můj malinovej lesk na rty chutná dobře nebo ne.

D: Fajn, jdu zkoumat dál...

(o něco později; zastávka na benzínce v Rozvadově)

(podstatná většina osazenstva autobusu buď na hajzlíkách, nebo šli na kafe) (venku zůstal například Garret a Abe)

Garret: Teda... já to nechápu. Vy jste takový inteligentní, tak proč jste si vzal tu blonďatou... nenapadá mě žádné slušné slovo

Abe: Víte, někdy stačí jediný pohled.

Garret: Aha.

Abe: A má moc roztomilý smích.

Garret: Vážně? Hm, to Lexi taky. Ale zase mě moc často nepouští ke slovu. Má toho vždycky spoustu co říct...

Liz: Ehm, Abe? Neviděls Blondie? Potřebuju si s váma dvěma o něčem promluvit.

Abe: (ke Garretovi) Dobře jsem si s vámi pokecal, pane Danforthe. Mohli bychom to někdy zopakovat. (otočí se k Liz) Tak, a teď půjdeme najít Blondie.

(o chvilku později na dámských záchodech)

Abe: Já nevím, jestli bychom neměli jít jinam...

Liz: Ne! Nikam se nepůjde! Tady vám to prozradit můžu!

B: O co jde?

Liz: (rozhlídne se) Já jsem ZASE v tom!

B: Noné! To je ale skvělý!

Abe: No ano, to je přímo úžasné!

B: Když o tom ale tak přemejšlím, brácha je opravdu trochu sklerotik. Já mu snad pořídím nějakej pamatovák...

Liz: Ne že mu to prozradíte! Ať si na to přijde pěkně sám!

B: (začne se smát) No tak to bude trvat...

Liz: Takovej debil to zase není!

Abe: Neřekl bych. Kdybys mu to tehdy neřekla, přišel by na to až za HODNĚ dlouho!

B: Moc bych za to nedala, že by si toho až do porodu nevšiml...

Liz: Klid, teď se nenápadně vytratíme. Je to přece jen trochu divný, když je tu s náma Rybopes.

Abe: Prosil jsem tě, abys mi tak neříkala.

B: Aport!

Abe: Kde?

Liz: Ty na to vždycky skočíš, že jo?

Abe: Pche...(odejde)

Liz: (k Blondie) Jasné teda? Nikdo to nemusí vědět. Jen ať si na to Červenej přijde sám.

(před autobusem)

S: Sakra, já si na těch hajzlech pěkně zarelaxoval...

L: To je divný... já se tam pěkně protáhl! Asi jsme byli každej v jiný kabince...

B: Ehm... kluci. Víte, co jsme si řekli?!

Nuada: Hej, ty vychovatelko. Nech je na pokoji. Nemusíš kazit život každýmu okolo.

B: (ignoruje ho) Jako by tu někde kňákal kastrovanej kocour...

Nuada: Chováš se jako malá, víš to?

B: Tak mě poslouchej, ty jeden v posteli neschopnej...

Greenie: (pokouší se je uklidnit) Nechte se! Přece si jeden druhým nenecháte zkazit krásnou dov...

B: (odcvrnkne ji pryč)

Andy: (chytne ji)

Greenie: Andariene, pamatuj si, že tě mám fakt ráda. A teď, přines mi absinth, než tu vomdlim...

Andy: Ale ne že si lokneš moc. To se s tebou pak opravdu nedá vydržet.

Greenie: OK

Mai: Jé, to je víla? Můžu si ji pohladit?

Andy: Klidně. Prosímvás, podržíte mi ji na chvíli? Já jí teď musím donést trochu absintu...

Mai: (ke Greenie) Ty jseš ale roztomilá...

Greenie: Ty jseš mi sympatická taky. Máme stejnou barvu kůže. Trochu mi připomínáš jeden národ tam od nás...

Mai: Zajímavý. Vy tam taky máte poloryby?

Greenie: Dá se jim tak říkat...

***

* téměř doslovná citace písničky "Please Miss Giry", finální písně z muzikálu Love Never Dies. V originálním znění: "... Beauty sometimes goes unseen. We can't all be like Christine."

P.S. - 23.11.2013 to bude 50 let od doby, co se vysílal vůbec první díl Doctora Who. To si rozhodně nenechám ujít a napíšu k tomu nějaký článek. Třeba jak jsem se stala Whovianem (=fanouškem Doctora)

P.P.S. - protože se během své týdenní neschopnosti docela nudím - ke které povídce chcete dodat pokračování?