Vědminy sny...mheheh :D

Hellou!

Tak Vědmin bloK už má první kresbu! :) Tu poctu si vysloužila Blackie, protože už jsem ji dlouho nekreslila a chtěl ajsem zjistit, jestli to půjde :D Šlo, kupodivu...

No, taky jsem dneska našla pár super věcí - ve skříni, kam si denodenně lozím pro učebnice a sešity, jsem našla krabičku od modýlku letadla a v ní... milostný dopisy :D Sice ne protektorátní, ale i tak! :D Kousek pod krabicí byla "Učebnice českého těsnopisu" z roku 1932. Až budu zase lézt nudou po zdi, začnu se to učit... a pak po sobě už nikdy nic nepřečtu!

Den byl vůbec nějak ve znamení nálezů, protože jsem pod stolem v nejspodnějším šuplíku našla haldu kreseb s dobou datování asi první třída :3 Někdy je sem dám!

Ale to už je úplně mimo to, co chci vlastně napsat.

Taky se vám zdají naprosté hovadiny, stejně jako mě? :D

Tady je pár takových... povedených, které nedokážu dosat z hlavy (ugh... hilfe?)

---

1.)(29.11.2012)

Vyspala jsem se s Erikem a vyšly z toho dvojčata.

Kluk a holka, kluk mimochodem docela podobný na tátu

Řekněme, že jsem obě děti nechala "otci", protože jsem se o ně nemohla postarat. Asi za 17 let mi přišel dopis, že Erik umřel a dětičky se stěhujou ke mně.

Dodávám snad jenom, že jsem cítila strašnou vinu za to, že jsem si dětí celý ty roky nevšímala a v záchvatu "zuřivosti" jsem málem umlátila sousedova psa ocelovou tyčí, neb ten tvor čtyřnohý pitomý (pes) mi zaútočil na "syna"

A "dcera" se pořád nemohla sžít s tím, že mi (absolutně pro ně neznámé ženské) má říkat mami

Na "syna" si pořád sousedi nemohli zvyknout, protože vypadal trochu jako "táta" (trochu víc), vlastně "dcera" měla taky cosi s ksichtíkem, ale v jejím případě to bylo mnohem lepší

Ale na druhou stranu oba potomci byli slušní a citliví, prostě něco takovýho bych chtěla, jestli si jednou fakt pořídím děti

A měla jsem tam nádhernou mateřskou repliku (na souseda - majitele psa): "... a jestli se z toho ten váš zasr... čokl vylíže, ať se ani nepokouší přiblížit se k MEJM DĚTEM!" Nutno dodat, že to byla druhá půlka devatenáctýho století...

*

2.) (12.2.2013)

Něco se stalo Christine - myslím, že nějaká psychická vada - a Blbeček přišel pro radu za mnou. A já ho vydírala. Byl tam i Nuada. Jako můj otrok (jak překvapivé...)

-

(následuje debata mezi mnou a B. de Ch.)

V: A co z toho budu mít já?

B: Zaplatím vám!

V: Já se nedám jen tak koupit. Ale když už jste to naznačil...

B: Kolik chcete?

V: Tak... nějakých ... 50 000 franků jako zálohu... To by mohlo stačit

B: (boží výraz)* O_O * Ještě jednou?

B: (šok v pohodě rozdejchal) Dobrá, zaplatím vám, kolik chcete. Hlavně, když nějak pomůžete mé ženě.

V: Fáájn...ale říkám, to je jen záloha!

B: Jen tak mimo řeč, jaké metody vy to vlastně používáte?

V: (přehrává vzpomínání) Hmm... nejčastěji používám asi lobotomii...

B: (šok!)

V: (spokojený úsměv) ... kdysi jsem to zkoušela přes elektrošoky, ale faktura za spotřebu elektřiny byla neúnosná...

B: *-_-'* Tak asi správně chápu, proč si účtujete tolik...

V: N0, to není na to! Potřebuju si pořídit nový řetězy...

B: C-cože?

V: ... pro otroka! Kdyby jste mě nechal domluvit...!

(ticho)

V: Ehm... taky jsem kdysi zkoušela...

B: To je v pořádku! Udělejte, co uznáte za vhodné!

-

Nuada si řetězy zabavil hned, když přišel balík…

Napsala jsem do papírů: "Jméno: Christine de Chagny

Problém: Jeblo jí..."

No byla jsem taková ta správná psychiatrička. Vypadala jsem jako mladší hezčí verze Trelawneyové.

A taky jsem tam měla hlášku k Nuadovi: "Já neříkám, že jsem dobrá. Já se tu otevřeně přiznávám, že jsem ŠPATNÁ psychiatrička! Co na tom nechápeš?!"

A měla jsem boží hlas! Jak ta ženská, co v Sucker Punchi řídila ten "blázinec"

Anebo ještě: "HEJ! Na to nešahej! Na ty červený šaty s leopardíma skvrnama můžu šahat jen já… Bože, já vůbec nemám vkus!"

Pořád jsem musela mít kolem pasu nějakej šátek - buď červenej, nebo s leopardíma flekama. Nebo oboje! Prostě jsem v tom snu chodila furt naboso, v sukních a všechno oblečení i s doplňkama jsem měla v takovejch barvách, aby to sedělo s brýlema

+ nějaký to falešný zlato. Neměla jsem na reálný

a korálků, co jsem nosila...

*

3.) (5.3.2013)

Šla jsem studovat na vejšku a hledala jsem si byt blízko školy. Tak jsem přistoupila na inzerát nějakejch dvou holek, který chtěj ještě jednu do party, protože když v tom bytě budou bydlet tři, budou mít nižší nájem.

Holky byly Liz a Nuala. Jenže jsme se v tom snu neznaly, tak to pak byla docela sranda.

Jak jsme tak už potom bydlely spolu na jedné hromádce delší čas, promítla se mi do toho snu hláška z Comebacku: "Musíme tě ozkoušet z cesty domů, Vědmi." "Proč? V neděli jsem trefila!" "Jo, ale odcházela jsi ve čtvrtek"

A ještě po nějaké době jsem zjistila , že obě už někoho maj. To ale byla sranda taky

Třeba Liz si pozvala Hellboye a jak se tak mazlili v obýváku, já si okolo šla pro kafe. Nejdřív jsem si jich nijak nevšímala, ale pak...jsem se tak nenápadně vrátila z kuchyně (O_o)

No a Nualu jsem jednou musela odvízt na schůzku - já měla ŘIDIČÁK!! - a viděla jsem ji pak cucat se s Abem

Ale největší sranda pak byla, když Nualu přišel navštívit její bratr Já ho tam začala tak jaksi nenápadně svádět...

Já si pak postěžovala Liz a ona mi půjčila pouta

Tak jsem si jednu část cvakla na ruku a schovala jsem ji za záda Jenže když jsem pak šla kolem topení, jaksi se to... tento... přicvaklo

Holky mi pak musely pomoct s pilkou na železo

Dělení prací: V: "Tak jo, ty (Liz) budeš uklízet, ty (Nuala) budeš vařit."

L: "Tak počkej. A co zbývá na tebe?"

N: "Jó!"

V: "Já? Já budu zvedat případný telefony a mimo to... CHODÍM NA VEJŠKU! CHA!" *zdrhá k sobě do pokoje*

*

4.) (29.3.2013)
Nevím, zda to vůbec mělo nějakej děj, ale byly jsme (já, Marika a Luna) kdesi na prádninách a bydlely jsme v jakési staré chalupě na půdě, pže dole to bylo naprosto neobyvatelný.
Okolí té chajdy pro nás bylo totálně neznámý, takže jsme to každej den chodily někam prozkoumat a měly jsme i mapu, kam jsme dokreslovaly, co jsme kde našly.
A pak nám tu mapu ještě počmárala Luna, takže byla seřvána a musely jsme to za strašného nadávání rekonstruovat.
Ta mapa asi byla důležitá.
Já to překreslovala a Marika opisovala o co tak asi jde ("Kupka hnoje /proč máme na mapě kupku hnoje?/")
"Tady Vědmi spadla do potoka (NESPADLA!!)"

*

5.) (2.4.2013)

Hned po návratu z Auschwitzu se mi zdálo, jak někde přebírám obrovskou hromadu bot. Bylo to snad nekonečné. Pořád jednotvárné - použitelné tam, nepoužitelné tam. Navíc jsem z té místnosti, kde jsem to přebírala, nemohla jít pryč, protože jsem věděla, že by mě hned někdo odstřelil.

Našla jsem v té hromadě taky svoje tenisky

*

5.)(30.4.2013)

Bydlela jsem někde na samotě (nebyla jsem v tom snu Vědmi) a dojížděl za mnou na kafe nějakej esesák z ne právě vzdálenýho koncentráku. A hrozně mě balil. Jenže já to nebrala a vždycky potom, co odjel, jsem skočila k telefonu a předávala informace, co mu v chvíli neopatrnosti vyklouzly, dál.

No, pak mě někdo od něj viděl s tím, co jsem mu ty informace předávala a ten esesák na mě někoho natajno nasadil. Toho jsme s tím kámošem, co ty infa posílal dál odboji, zlikvidovali.

Pak sice dál za mnou jezdil na kafe, ale snažil si dávat pozor. Zjistili jsme, že nám už k ničemu nebude, tak jsem se ho snažila otrávit. Ale on to "dochucený" kafe nepil. Skládala jsem si v hlavě, co jednou, až válka skončí, řeknu před soudem - "Jistě, chtěla jsem se ho zbavit. Snažila jsem se ho otrávit práškama v kafi, ale ten blboun ho nepil! o_O "

Jednou jsem chtěla kamsi jít, ale celou dobu mě sledovalo nějaký auto. Proto jsem musela tomu kamošovi dát nějakým znamením najevo, ať se ke mě nepřipojuje, že to určitě nebude nic dobrýho.

Za rohem jsem zjistila, že to je on (ten tamten, co mě balil). Tak jsem zastavila, on zabrzdil a já dělala překvapenou, jako "jak je to zvláštní, že jsme se takhle potkali" atd...

Řekl mi ať nasednu a někam jsme jeli.

No nevím kam, ale bylo to dost odlehlý místo. Začal o něčem mluvit, tak jako klidně, ale já už tušila, že jsem v p*deli. Až po uši, jak se říká…

Přitáhl si mě k sobě, začal na mě řvát, že jsem mrcha, co si zaslouží akorát chcípnout. Ale předtím, než mě zabije, že si chce trochu užít. Začal mě rychle líbat na krku a sundavat mi šaty. Když jsem se pokoušela bránit, přitiskl mě silněji, abych mu nezdrhla.

Vypadalo to, že je vzrušením uplně mimo

Najednou se ozval výstřel, on ztuhl a sklouzl na zem. Zjistila jsem, že ten můj dobrej kamarád nás sledoval, protože něco tušil, a od svýho známýho si vypůjčil revolver. No a toho esesáka zastřelil. Ale to není všechno.

Já byla pořád ještě v šoku z toho, že mě chtěl ojet a pak zabít. Ale hlavně z toho, že mě chtěl ojet. Kamoš mě začal utěšovat, ale po chvíli nám došlo, co jsme to vlastně udělali - zabili jsme esesáka. Já začala hysterčit, že se na to přijde, že se zjistí, že jsme to byli my a tak dál. Prostě kecy hysterické ženské.

Vrátili jsme se i s jeho mrtvolou (jeho autem. Cituji toho kámoše - "nebude to už potřebovat"). Položili jsme tu mrtvolu na jeden gauč a tak jsme se snažili něco vymyslet. U toho vznikaly celkem vtipné situace - kámoš řekl, že na to nemá a padl na gauč. Na ten samej, kam jsme dali tu mrtvolu a přisedl mu ruku. Vyletěl tak metr dvacet.

Pak jsme došli k tomu, že nejjednodušší bude zbavit se těla. A už nevím, jak jsme to chtěli udělat, protože mě někdo nechtěl nechat spát.

První relativně "normální" sen po návratu z Auschwitzu...

*

6.) (6. 7. 2013)

Dostala jsem se do koncentráku (nevím vůbec proč) a byla jsem zařazena do té části transportu, která měla jít ihned do plynu. Kousek od krematoria mě ale někdo chytil za rameno a vyvlekl mě z davu se slovy : "Tahle sem nepatří!"

Poslali mě za ženskou lagerälteste. Ta byla hrozně hodná, vysvětlila mi jak to tam funguje a pak se mi svěřila, že by potřebovala k ruce písařku. Ta stará že prý umřela a ona by potřebovala pomoct se zanesením jmen z nového transportu do přijímacích listů a do dalších jiných seznamů. "Jsi docela sympatická a vypadáš, že bys i mohla umět psát" řekla mi.

Ale pak jsem se dozvěděla, že budu potřebovat identifikační tetování. Tak někoho zavolala a ten někdo si donesl "táborovou tetovací sadu" - jehličku, co vypadala jako pentilka a flašku inkoustu. Zeptala jsem se, jestli by to nešlo udělat nějak rychleji a on mi řekl, že takhle to podstatně míň bolí. Bylo to docela živý, protože si pamatuji, jak mě pak hrozně bolela ruka a jak jsem si otírala krev, abych zjistila, jaký číslo vlastně mám.

Dokonce mi ani neoholili vlasy. Pak jsem tam jednou i potkala Mariku, která mi stihla říct akorát tolik, že si ji chtějí nechat jako objekt k pokusům, protože přežila zplynování (myslím, že našla mezi mrtvými nějakou vzduchovou kapsu...)

A vím pak už jenom to, že to bylo pár měsíců před koncem války a já to celé přežila.

Oh My Fluffy Guineapig! Ten sen byl HROZNEJ! Hrozně moc živej O_O

*

7.) (neznámé datum, pořád mám ve spojitosti s tím 13.8.2013)

Byla jsem nejlepší přítelkyně Magdy Goebbelsové. Potkaly jsme se díky ohromné náhodě po nějakých dvaceti letech, ale už to prostě nebyl ten druh přátelství co dřív.

Pro vysvětlení, byly jsme nejlepší kamarádky v dětství a později i několik let v pubertě, ale moje rodina se pak odstěhovala a já střídavě žila ve Francii, Španělsku, Itálii a Čechostánu a pak jsem se vrátila do Německa. Jenže jsme se obě za ty roky změnily - já byla ženská pro každou srandu, vyrážela jsem se stejně praštěnými lidmi na různý akce a vůbec. Ona to byla taková... panička. Pořád se mě snažila přemluvit, abych se taky dala k náckům, já jí to pořád vymlouvala, že se nehodlám připojit k jakékoli politické straně

jenže...přemlouvala mě tak dlouho, až jsem jednou omylem slíbila, že půjdu na nějakou tu sešlost. Byla to obrovská chyba. Hrozně jsem se tam nudila a když mě začal svádět Himmler, jednu jsem mu vrazila. Žádná facka, pořádný levý hák (rozbila mu brýle, heh :D )

Ale navenek jsem se i přes tu hroznou nudu a fakt, že mě tyhle náckovský slezy neuvěřitelně otravovaly jsem se snažila předstírat, že se mi to líbí a že jsem ráda, že jsme se zase setkaly. Žila jsem s tím tak do roku 1944, kdy jsme se jednou strašně chytly a to pro mě byla poslední kapka. Dlouhou dobu jsem se totiž chystala utéct do Anglie a tohle pro mě prostě byl signál, že je ten pravý čas.

Nebyla jsem ale mrcha a nechala jsem jí šifrovaný vzkaz, jako když jsme byly malé (jeden ze zbytečných detailů :D ). A na konci války mi přišel stejně šifrovaný dopis od ní. Omlouvala se mi v něm a bylo z toho poznat, že neví, co má dělat. Že by nejradši někam zmizela, jenže - ze západu postupovali Amíci a z východu Sověti. Protože byla žena dost vysoko postaveného nácka, obě varianty by nebyly dobré.

Vím, že když jsem ten dopis četla, trochu jsem u toho i brečela. No a pak jsem se dozvěděla, že společně se svým mužem spáchala sebevraždu.

Jeden ze snů, u kterého jsem po probuzení hezkou chvilku čučela do stropu a snažila se dojít k tomu, kde jsem na takové hovadině byla...

***

Mno, co vy a vaše sny? Jsou to taky takové hovadiny "na ránu"? Nebo klasické bez významu a příběhu? Pište, já se smát nebudu (mám co dělat, abych se nesmála tomuhle... :D )