PSM se vrací! aneb Část 4.

Divíte se nadpisu? Já trochu taky.

Když jsem si včera a dnes sháněla staré povídky na vymazanou flešku, donutilo mě zamyslet se nad tím, proč někdy nedodělám pokračování k nějaké starší povídce, co jsem vám kdysi slíbila?

Ó ano! Blondie se vám vrací! I když pouze s tímto článkem (protože mě stále drží má fascinovanost druhou světovou a nacistickými zločinci - prostě je to nepochopitelný)

Přečetla jsem si "Prej světovou metropoli" a napadlo mě: "Božemůj! To je taková blbost! Proč to nedodělat?"

Ne snad, že by tímto pokračováním končila. To ne. Možná ji zvolna jednoho dne dodělám.

A teď to, co jsem slíbila: posledně jsme skončili zde -

Překvapivě zbytek výstavy proběhl tak ideálně, jak si lze představit. Blondie jdoucí těšně vedle Abea pozorně naslouchala jeho výkladu a byla z jeho přítomnosti takřka v sedmém nebi. Abe byl zase moc šťastný, že může někoho ohromit svými znalostmi, aniž by mu dotyčný třikrát v jedné větě neskočil do řeči slovem "Další". Liz byla ráda, že se jí povedlo zmizet z IVPJ. Nebýt toho, že se "Velký červený" málem poblil u vypreparované trávicí soustavy (komplet), bylo by všechno opravdu téměř dokonalé. Tento dojem měly však totálně zkazit nadcházející události.

---

"Tak dobře," řekla Blondie o něco později v autě tónem, jakým mluví v léčebnách pro duševně choré personál s pacienty (tj. pomalu a srozumitelně), "já to teda řeknu ještě jednou a pomalu - jestli mi okamžitě někde nezastavíte, máte to na sedačce!" Fakt, že se jí chtělo na záchod už víc jak půl hodiny, byl více než výmluvný.

Liz, která nejenže měla nervy v kýblu kvůli zjitřeným hormonům, ale navíc cítila nějakou zodpovědnost za půjčené auto ihned začala hledat místo vhodné pro nouzové zaparkování.

"Dík, jsi kámoška," zamumlala Blondie těsně předtím, než vystřelila z auta rychlostí srovnatelnou té světelné ve vakuu. V tomhle čechostáneckém městě se sice naprosto nevyznala, ale tušila, že kde jsou obchody, tam budou logicky i veřejná WC. Namířila si to proto k veliké obchodní pasáži, která se honosila názvem Palladium. Na moment ještě zadoufala, že pokud záchody budou placené, povede se jí aspoň proklouznout pod turniketem, jako to udělala již tolikrát v podobných situacích.

"Vzhledem k tomu, že ta malá otravka, známá taky jako moje sestra, je konečně pryč," ozval se v autě mezitím Hellboy, "co kdybychom se MY šli zatím někam pobavit?"

Abe si posunul sluneční brýle, část jeho jinak dokonalého maskování. "Já vám nevím. Nebude nás hledat? Já bych na vašem místě…"

"Abe, kamaráde… jak ti to jen říct?" zeptal se Hellboy s hraným zamyšlením. "Tohle není New York. Nic. Se. Jí. Nestane. Okej?"

"Já osobně jsem pro!" ozvala se Liz. "Tedy jen v případě, že se do mě nebudeš snažit nalít nějaký chlast. Nebo snad chceš mít retardovaný děti?!" zeptala se Hellboye výhružně.

Ten ji hned uklidnil: "Neboj se! O to bych se ani nepokusil!" Už kvůli tomu, že vydržíš víc, než já… dodal ještě v duchu a usmál se totálně nejvíc odzbrojujícím úsměvem.

Abe rezignovaně pokrčil rameny. 

"Co se dá dělat," řekl. "Vlastně bych se i rád podíval po pražských památkách. Kdy a kde se potom setkáme?" zeptal se ještě, když vylezl z auta a chtěl se vydat směrem ke Karlovu mostu.

"Nejideálnější to bude večer před tou ubytovnou, kde nám Manning tak velkoryse sehnal přespání," zavolala za ním ještě Liz, zatímco znovu nastartovala a rozhodla si jet se svým přítelem trochu užít zábavy, jenž jim Prágl nabízel.

***

Pokusím se trochu máknout i ve věci HODNĚ živé hry. Nic moc neslibuju.

Ale jak se říká - kdo si počká, ten se dočká :)