"Naše malé tajemství"
Přihlásila jsem se v Literárním klubu do soutěže, co tam teď probíhá a už mám hotové :D Znám téma teprve dva dny a už jsem to napsala! Rekord :D
Vymyslela jsem to ráno v koupelně při čištění zubů ( při tom mě chytají poslední dobou vůbec dobré nápady. Takhle jsem třeba včera vyrobila docela dlouhý rozhovor do angličtiny)
Do začátku chci říct, že se v povídce nejedná o žádné reálné postavy nebo konkrétní místa. Všechno jsem vymyslela jen tak, v podtatě jsem "vařila z vody"
Mělo to být trošku psycho, ale řekla bych, že se mi to moc nepovedlo. Tuhle literaturu bych asi měla přenechat lidem, co o dějinách ví víc než průměrná studentka Kvarty, žeano...
Ale co už. Jdeme na to:
"Naše malé tajemství"
"A máme to," řekl mladý reportér a vypnul magnetofon. Právě se mu povedlo udělat rozhovor s obersturmbannführerem Mayerem, velitelem jednoho pracovního tábora kdesi v jihovýchodním Německu. Chtěl vědět o všem - včetně toho, v jakých podmínkách žijí a pracují lidé v táboře.
Herr Mayer na všechny otázky odpovídal s naprostým klidem. Odpovědi se sice zdály trochu jako učené zpaměti před zrcadlem, ale reportér tomu nepřikládal velký význam. Pan velitel přece nemohl vědět, na co se ho chci ptát, pomyslel si.
Všechny informace navíc vypadaly velmi věrohodně a ke všemu byly opravdu…skvělé. Nikterak skandální, ale zajímavé.
"Bude to jistě velmi dobrý článek," řekl po chvilce ticha trochu sebevědomým tónem.
"Jsem si tím plně jist, že veřejnost bude chtít vědět, co děláme pro Říši," usmál se herr Mayer.
Dopili kávu a rozloučili se. Bylo už docela pozdě. Služka doprovodila reportéra na příjezdovou cestu a on se už chystal nasednout na své kolo, když se za ním ozvalo: "Počkejte! Možná…možná bych pro vás měl něco OPRAVDU zajímavého…".
Herr Mayer nevypadal tak klidně jako během rozhovoru. Reportér z kola zase sesedl a zeptal se opatrně: "Co máte na mysli?"
"Pojďte se mnou," pokynul mu Mayer a oba se vydali k autu.
Dojeli do lesa, na mýtinu ozářenou pouze chabým světlem měsíce skrytého zpola za mrakem.
"Promiňte," řekl reportér, "ale vůbec nechápu, proč jsme tady. Mohl byste mi to nějak přiblížit?"
Mayer mlčky s neutrálním výrazem ukázal na něco za reportérem. Ten se otočil a uviděl dlouhý příkop zpola zakrytý hlínou a ucítil pach chlorového vápna.
V odkryté části příkopu ležela hromada nahých, vyhublých a tu a tam i zakrvácených těl.
Jako by mu všechno najednou došlo. "Panebože! Tohle není žádný pracovní tábor! Tohle je… továrna na smrt!"
"Jistě… i tak se tomu dá říkat," pousmál se Mayer. Reportér se lekl, neuvědomil si totiž, že svou myšlenku řekl nahlas. Znovu se podíval na Mayera.
"A…a jak je možné, že tohle…že se to..." nedokázal se vyjádřit. "Chci říct - tohle se opravdu děje za vašeho plného vědomí? Vždyť jste mi sám říkal, že…"
"Jo tohle? Lhal jsem," prohlásil Mayer prostě. Pak se zadíval reportérovi zpříma do očí a řekl: "Je vám snad jasné, že se o tomhle nesmíte nikdy nikomu zmínit?!"
"A-ale…co mám tedy otisknout?" zakoktal se reportér. "V-vždyť jsem vázán p-přísahou, že musím psát j-jen pravdu…"
"Vytisknete to, co jsem vám předtím tvrdil. O tomhle nikdo nesmí vědět. Teď mě dobře poslouchejte - žádné… jak jste to říkal?... žádné takovéhle továrny na smrt nejsou. Je vám to jasné?"
"V-vždyť jsem právě na vlastní oči viděl…"
"Tiše. Tohle setkání bude takové… naše malé tajemství."
Reportér chvilku váhal, než souhlasil. "Dobrá," řekl a chystal se odejít.
Panebože! pomyslel si po chvilce. Ten chlap je snad úplně šílený! Tohle snad ani není možné, s jakou samozřejmostí o tom mluví… Mám to! Vykašlu se na všechno, co mi napovídal předtím a napíšu o tom, co jsem viděl! Jistě! Jen ať se lidé pěkně dozví, co…
"Počkejte! Pojďte sem ještě!" zavolal za ním Mayer. Reportérovi chvíli trvalo, než ho poslechl, ale nakonec se otočil a vrátil se zpět k příkopu.
"Vidíte to?" zeptal se ho Mayer a ukázal někam mezi mrtvé. Reportér přistoupil až ke kraji příkopu a trochu přimhouřil oči, aby lépe viděl.
"Já tam nic ne…" Vyřčenou větu přetnul v půli výstřel z revolveru a mladý reportér se s prostřelenou hlavou zhroutil mezi ostatní mrtvé.
Herr obersturmbannführer Mayer se usmál a schoval revolver do pouzdra na opasku. Vydal se po cestě k autu.
"Naše malé tajemství…" zamumlal.
…
Nikdo se nikdy nedozvěděl, co se s reportérem stalo.
***
Tak co? Líbilo?
Komentáře
Okomentovat