Fotoreportáž č. 4 - KL Auschwitz, část 3

Pokračování fotoreportáže o Auschwitzu.

Okej, slibovala jsem posledně, že se snad posuneme někam dál, ale ještě zbývá několik fotek "zevnitř", o které vás nechci připravit.

Nějak nevím, co vám k tomu ještě mám říct. Tahle fotoreportáž je takový... mix. V podstatě nedefinovatelný mix fotek fotek a obrázků (to slovo "fotek" dvakrát není překlep)

Proto dnes ten úvod trochu zkrátím a půjdu rovnou na věc.

1.) Piksly od různých krémů na všechno - obličej, ruce, klidně i boty

---

*

2.) Táborová kuchyně

Táborová kuchyně.

Když se vězeň dostal sem, znamenalo to značné zlehčení jeho situace - teplo, dostatek jídla. Mohl pronášet něco i ven, ale bylo to riskantní.

*

3.)Vzpomínka obrazem 1 (ehm... to je titulek jako... ehm)

Práce bývalého vězně.

Převzetí transportu. Esesák zhruba uprostřed vykládá něco ve smyslu: "Přišli jste sem pracovat a (omlouvám se za to slovo) chcípnout! Židi mají povoleno žít měsíc, ostatní dva až tři!"(převzato ze vzpomínek), přičemž vězeň v dřevácích překládá.

*

4.) Vzpomínka obrazem 2

Převzetí transportu pokračuje - zabavování zavazadel, nahánění k udělení tetování, oholení hlavy a vydání vězeňských hadrů.

*

5.) Vzpomínka obrazem 3

Nahnání do sprchy/ dezinfekce.

Čas od času se provádělo odvšivování. Do baráku se naházelo něco Cyklonu B, osazenstvo bylo nahnáno do sprch. Museli odevzdat oblečení, které bylo také dezinfikováno, nafasovali trochu takového hnusného mýdla a šup pod ledovou sprchu. Po tomhle museli zůstat nazí na apeláku (prostor, kde se konaly nástupy = apely a odkud se odcházelo do práce), dokud jim nevydali vydezinfikované a odvšivené oblečení.

To se dělo mimo jiné i v zimě... třeba...

*

6.) Identifikační proces

Vězni museli mít vytetované identifikační číslo, což mělo usnadňovat papírování (v tom byl ale bordel tak jako tak...)

Tetovalo se, myslím, jen v některých táborech. Ze začátku fungování KL Auschwitz se tetovalo na prsa, později na předloktí. Děti narozené v táboře pak byly tetovány na levé stehno (dřív náckové posílali těhotné ženy automaticky do plynu, ke konci války jim bylo dovoleno porodit. Jak dlouhý život však dítě zde narozené mohlo asi mít...)

Provádělo se to jehlou v té dřevěné násadce (to, co vypadá jako tužka), přičemž se pak rána přetřela inkoustem. A kdo si vůbec dělal nějaké starosti s rizikem otravy krve...?

Kam všude se identifikační tetování udělovalo:

Prostřední foto dole - dívka narozená na samém konci války. Neměla jméno, neměla už ani rodiče. Narodila se jen jako číslo.

*

7.) Vězeňské oblečení

První troje šaty (to dole se počítá samostatně) jsou ženské (zbývající mužské). Když se dá dohromady to spodní a to trochu delší, vznikne zimní verze.

Tohle se fasovalo hlavně na začátku, Židé později už dostávali normálně vyhlížející ošacení (opatřené poznávacími značkami, že jde o vězně), protože byli tak jako tak určeni k likvidaci.

Když jsme pak mrzli za neustálého nadávání v Birkenau, napadlo mě, že si vlastně v našich teplých bundách a mnohdy i se šálami nemáme nač stěžovat. Uvědomíme-li si, co museli nosit v podobném mrazu i ti chudáci tehdy...

*

8.) Fotky pořízené při osvobození tábora.

Nechávám na vás, co na to řeknete. Já neříkám nic, dochází mi slova.

*

9.)"Nemocnice" *velká dávka ironie* pro vězně

To je oficiální pojmenování tohoto baráku. Ve své podstatě se zde jen čekalo na smrt, která přišla pouze o něco dřív.

***

Tímto končím dnešní ne právě informativní článek. Asi jste se toho HODNĚ dozvěděli, že? Ehm... slibuju, že příště se vynasnažím být o něco přesnější. Dnes se to prostě nepovedlo...

A btw - mamka mi říkala, že by se sem (do Osvětimi) chtěla někdy podívat, takže to vypadá, že tam s ní pojedu ještě jednou jako doprovod, až se naskytne příležitost. Je totiž pár věcí, které bych si celkem ráda ujasnila...*

Dobrou noc...

* - EDIT 24.5.2015 - jely jsme!