Fotoreportáž č. 3 - KL Auschwitz, část 2
Jsme zpět s fotoreportáží o Auschwitzu.
Dnes se zaměříme na osobní věci vězňů, které jim byly zabaveny. Je to zvláštní pocit, když to vidíte a (pokud jste jako já) začnete přemýšlet o tom, jak asi vypadali majitelé těch věcí a hlavně kolik toho věděli o tom, kam jsou to vlastně transportováni.
No, jak jsem psala minule, nebylo mi právě nejlíp. Všechno vyzařovalo takovou jako... negativní energii, i když na tyhle věci fakt nevěřím.
Omlouvám se za "kvalitu" fotek. Uvnitř baráků se nesmělo fotit s bleskem. Navíc jsem byla trochu namrzlá a ruce se mi třásly zimou. Musím přiznat, že ač svítilo slunce jako by se zbláznilo, byla neskutečná kosa. Ale možná, že to zimou vážně nebylo.
1.) Protézy, berly etc...
Fungovalo to takhle - "Jsi mrzák? Co s tebou? Práce neschopen, zabít!" Záchrana života byla možná pouze v případě, uměl-li člověk ovládat velmi dobře kromě němčiny ještě několik dalších jazyků. To si ho potom esesáci nechali jako tlumočníka.
*
2.) Hrnce a jiné nádobí
Někteří věřili, že nejsou posíláni tam, kde nakonec byli (přiznávám, divná věta). Věřili, že jsou prostě jen vystěhováni, a tak si s sebou brali i různé nádobí.
Jenže jim už k ničemu nebylo, že?...
*
3.) Zavazedla
Co k tomuto dodat?
Kufr vpravo dole - je na něm napsáno "Petr Eisler, 20.III.1942, Kind". Malé dítě, a stejně se mu, jako spoustě jiných dětí, osud jen vysmál.
*
4.) Košíky
*
5.) Bezhlavá panenka
Nemohla jsem si pomoct a musela jsem si ji vyfotit. Co se asi stalo s tím dítětem, které si ji přivezlo? Za jak dlouho asi šlo do plynu? Nebo přežilo? Kdo ví...
*
6.) Dětské boty
Tak tady mě napadla jediná věc - "Vážně? OPRAVDU?? Bylo to sakra tak nutné?!?!"
*
7.) Boty (1)
Zkouším si představit ženu, která přijela v těch bílých. Mladá nebo starší? Svobodná či vdaná? Matka? Němka, Češka, Francouzka? Židovka? Zemřela hned? Přežila?...
*
8.) Boty (2)
*
9.) Kousek hromady bot
Boty dospělých. Místnost zabrána vitrínami po obou stranách. A stále je to pouze to, co se našlo po osvobození, dokonce pravděpodobně jen to, co se po vytřídění neposílalo do Říše.
*
10.)Kartáče etc...
Zahrajeme si takovou hledačku, ok? Kdo najde koště, mop a štětku do záchodu, má... dobrý oči a smůlu, protože teď to musí dočíst celé.
*
11.) Kartáčky na zuby
Kartáček na zuby v lágru? Ha, dobrý vtip.
Pokud vězeň ve funkci obyčejné pracovní síly (nebo otroka, vyberte si) chtěl takový luxus, musel samozřejmě platit. Čím? Chlebem, což bylo v táboře vedle cigaret nejcennější platidlo. Jenže... takováhle věcička mohla klidně stát dvoudenní příděl chleba a pokud už dal vězeň chleba za takovou prkotinu, neměl už nic, čeho by se najedl (polévka byla řídká a hnusná, v podstatě jen obarvená voda). Takže rozhodnutí "Čisté zuby nebo něco v žaludku" je lehké a jednoznačné.
Navíc se to shánělo tajně a přes známosti.
***
Doma jsem si pak od dědy půjčila jednu knížku, pojednávající o problematice koncentráků (konkrétně Noc a mlha, pokud by si chtěl někdo přečíst). Byla vydaná pár let po válce a je tam i několik dobových fotek. Daly by se rozdělit na hrozné a ještě horší (je tam zdokumentovaná i výroba mýdel z lidského tuku. Dá se to popsat jedním slovem - FUJ! Prostě nic pro slabší povahy).
V příští fotoreportáži stále ještě Osvětim neopustíme, ale přesuneme se z baráků ven. Například do bloku, který fungoval jako takové... vězení ve vězení. Možná se dostaneme i do krematoria.
Komentáře
Okomentovat