HODNĚ živá hra - část 8.

Voilá! Vědmi konečně překonala vrozenou lenost a napsala další kousek.

Ehm...tohle není kec. Jen bylo kapku těžké navázat na tu pitomost, co jsem napsala minule.

Jenže... nechci vám tvrdit, že je to nějaká výhra, tahle část. Psala jsem ji docela pozdě a ani malinový čaj nepomáhal.

To znamená, že se zítra budu divit, co že jsem to napsala.

Mezitím, užijte si počteníčko.

---

Když Marika Vědmi donutila, aby Corvyho pustila ("Fuj, Vědmi! Nechej pána!"), se mohli konečně vydat na cestu směr Andoria. Putování darkmireskými močály nebylo snadné, ačkoli jak pro koho. Marika to zvládala dobře. Vědmi dokonce velmi dobře. Jen Corvy by asi byl rád, kdyby mu Vědmi slezla ze zad a kdyby Marika pustila jeho levou nohu.

Po, pro některé jedince, dlouhé cestě se konečně dostali před bránu Andorie. Jenže, nic nebylo tak jednoduché, jak se mohlo nezasvěceným na první pohled zdát*.

Kvůli vysoké vlhkosti byla půda velmi rozmoklá - mluvíme o bažinách - v důsledku čehož ztratila podstava jednoho z ozdobných sloupů stabilitu a zmíněný sloup nyní blokoval vstup do města.

"Jak se teď dostaneme dál?" zeptala se Vědmi. "Nedalo by se to třeba přelézt?"

"Nevím, je to moc vysoké a navíc, řekl bych , že to bude dost klouzat," řekl pochybovačně Corvy.

"OK, a co podlézt?"

"Ne, je u země to prakticky dokonale doléhá…"

"Fajn, a obejít to a přelézt po tom zlomeném zbytku?"

"Stoupneš mimo cestu a utopíš se."

"Ono je těžký něco vymyslet, abys to hned v příští vteřině nevyvrátil!"

"Dobrá, omluvám se ti, že jsem ti srážel sebevědomí. Ale mě taky něco napadlo. Mohli bychom zkusit…"

V tu chvíli se ozvala Marika: "Co pořád řešíte?"

Vědmi se na ni podívala jako na blbce**. "Eh… nechceš tím naznačit, že to jde s tvým sluchem ještě víc z kopce, než jsem myslela?" otázala se Mariky napůl sarkasticky.

Ta se jen usmála a řekla: "To sice máš pravdu, ale faktem je, že jsem se vás ani nesnažila poslouchat. Kdyby vás to totiž někoho zajímalo, zatímco vy jste si tu vařili mozky, já objevila boční vchod. Podle pečeti nejspíš k hrobkám, ale to se poddá. Tak co, jaká jsem?"

Kdyby se dal Corvyho a Vědmin výraz nějak popsat, spadlá čelist by asi bylo slabé přirovnání.

***

Když se o chvilku později snažili přivyknout zrak šeru, které v hrobkách panovalo, vzal si Corvy Vědmi na chvíli stranou.

"Nevěděl jsem, že má Marika tak dobré pozorovací schopnosti," řekl polohlasem.

"Jo, to já taky ne," mávla Vědmi rukou a tápavě se vydala šerem za Marikou.

***

* - Dějový zvrat jak noha! :D

** - pro Mariku: Vynechej "Jako", nahraď čárkou.

A nakonec - klasická otázka (kterou nevím proč dávám, když se stejně nedočkám žádných konspiračních teorií :D ) :

Co se asi stane?