HODNĚ živá hra - část 7.

Tadáá! :D

Sice to vypadá, jako bych na vás snad kašlala (jak jsi na to přišla, prosímtebe?? :D ), ale není to pravda.

Dopisovala jsem totiž další část vaší oblíbené (ehmehmsamochválaehmehm) povídky.

Dnes o tom, co se to tam vlastně stalo, proč byl ten chlap v přístavu mrtvý a jak Vědmi neumí ovládat svoje emoce.

---

"A… kam máš vlastně namířeno?" zeptala se po chvíli Vědmi. Bylo totiž už celkem trapné ticho, nepočítáme-li Corvyho nadávky, že ho nenapadlo jít kanálem. A Vědmi navíc už nebavilo jen tak stát a blbě se hihňat, i když jí to jistě velice šlo.

Corvy, vyrušen touto náhlou aktivitou ze strany přihlížejících dam, na chvíli ztratil nit, ale naštěstí se chytil dostatečně rychle na to, aby to nepůsobilo trapně.

"Tohle je možná ještě na déle než vaše vyprávění," řekl s rozpačitým úsměvem a odhodil si z obličeje pramen vlasů. "Což znamená, že pokud se nechceme nijak zdržovat, měl bych to trochu zkrátit.

Před nějakým časem jsem byl vyslán, abych zničil nechvalně proslulého Hadího jezdce, který terorizoval celou tuto zem. Věděl jsem, že se ukrývá ve své pevnosti na jihu, tak jsem se tam tedy bez dlouhého meškání vypravil. Měl jsem štěstí, jistá čarodějnice mi trochu pomohla - bez jejího teleportačního kouzla bych byl nejspíš ještě na cestě.

Nicméně, jak jsem již řekl, nechci vás zdržovat. Počítal jsem se vším. Souboj byl sice dlouhý a drsný, ale vyšel jsem z něj jako vítěz a Hadího jezdce jsem zabil. Pomocí svitku s teleportačním kouzlem - dárek od čarodějnice - jsem se vrátil domů.

Netušil jsem však, že tohle ještě není konec. V Silverspringu vypukl nějaký mor, či co, a na mě je, abych přinesl od andorijského lékaře nějaký lék.

Jistě, toto by bylo celkem snadné, jenže… je tu malý háček…"

Marika, která celou dobu poslouchala - jak nezvyklé - se zatajeným dechem, se zeptala: "Jaký?"

Corvy si povzdechl a řekl: "Osud se nevyhýbá nikomu. Ta nemoc postupuje u každého jinak rychle a ve všech případech je poslední stádium stejné - smrt.

Tímto chci říct, že já byl nakažen taky a musím jednat rychle, než nebudu schopen své poslání dokončit."

Marika zůstala zírat s otevřenou pusou, přičemž zakoktala něco na způsob: "Tak to je… dóst hustý…"

Vědmi, dojata tímto dle jejího názoru silným příběhem, se najednou vrhla Corvymu kolem krku. Ten, překvapený tímto náhlým výpadem, neměl čas zareagovat, takže byl trošku drcen Vědminým objetím.

Nadechl se, aby řekl něco na svou obranu, ale Vědmi promluvila dřív: "Nesnaž se mě odradit tvrzením, že jsi infikovanej. Já jsem očkovaná."

***

OK, je to trochu ptákovina. I když, co se dá očekávat od někoho, kdo se celý večer dávkoval silným malinovým čajem?

Ehm... mělo to být trochu lepší, ale to se doufám spraví. Další děj mám víceménně (spíš více) promyšlený, tak by pauzy mezi jednotlivými částmi měly být kratší.

Protože jsem si četla, co si někteří mysleli, že bude dál (zvláště Baterka 103), musím zklamat - vosy asi nebudou :D

Nicméně - nebyla bych to já, kdybych nezakončila klasickou otázkou:

Co myslíte, že se ještě stane?