Večer v pařížské Opeře

Tak, hned na začátek mám jedno oznámení - pokračuju se psaním HODNĚ živé hry. Jen si musím zopakovat jeden z úseků té hry, podle které to píšu.

Dnes vám přináším novou jednorázovou povídku. Měl to původně být kraťas na čtvrt wordové strany, ale já se do toho holt pod vlivem zpěvu Ramina Karimlooa trochu zabrala a... ehm... strana je na světě :D

Ne, vážně - mně se jeho zpev líbí. Moc líbí. On je dobrej Fantom.

Přesněji, byla to tahle písnička:

Nicméně, zpět k povídce. Psala jsem to pod pracovním názvem "Sing for you again, once more", pak jsem to změnila na "Špagety" :D (o kterých je tam vlastně taky řeč) a nakonec z toho vylezl konečný název.

Mimochodem, zasekla jsem se na chvilku u finálního popsání přenosu zpět do současnosti (oops... spoiler). Protože přemisťování s "hlasitým PRÁSK" mi nepřijde moc fajn, je z toho jen fialový dým (fialová barva je velmi fajn! :D )

Dejte se do čtení a pak mi řekněte, jestli se vám to líbilo. Mě vaše hodnocení opravdu, OPRAVDU zajímá :D

Je to nakopnutí k další tvorbě.

Večer v pařížské Opeře

---

Byl pozdní zimní večer a v pařížské Opeře utichl obvyklý ruch. Dnes se nekonalo žádné představení a zkouška na to nadcházející byla rozpuštěna, protože valná část hereckého ansámblu byla nachlazená.

Nezvyklé ticho narušoval jen zvuk podpatků klapajících o prkennou podlahu v zákulisí.

Vědmi Viceena Gaar't Ir'loth se procházela Operou Garnier.

Rudá opona, pódium a obrovský prostor hlediště ji neuvěřitelně přitahovaly. Teď, když tu nikdo nebyl, tak by snad mohla…

Opatrně vyšla na pódium a co nejtišeji a nejrychleji došla až dopředu. Na podpatcích se jít moc rychle a tiše sice nedalo, ale vypadalo to, že si jí nikdo nevšiml.

Dotkla se přívěsku ve tvaru kočičí hlavičky, který měla na krku, zavřela oči a nadechla se, aby mohla začít zpívat jedinou písničku, na kterou si teď dokázala vzpomenout - shodou okolností Think of me.

"Think of…" začala.

Najednou se za ní ozval mužský hlas, který byl sice drsný, přesto mohl patřit i čisté nebeské bytosti.

"To ale snad opravdu nemyslíš vážně, nebo se snad mýlím?" řekl Hlas vyčítavě.

Vědmi se probrala ze svého téměř transu a otočila se. "Já vím," řekla omluvně a zmateně se zazubila, až její rovnátka hodila muži, jemuž hlas patřil, pěkný odlesk.

Muž si zakryl oči rukou a promluvil znovu, tentokrát méně vyčítavě: "A prosím, nesměj se na mě s tím kovem v puse. Mimochodem, co vlastně děláš tady na pódiu?"

Vědmi se přestala smát a dále se jen usmívala. "Když… večeře je už doma na stole, tak jsem tě musela najít. Nahoře v provazišti jsi nebyl, v lóži číslo 5 taky ne a do podzemí…tam jsem nešla, protože v baterce došly baterky." Toto bylo její oblíbené vysvětlení poslední dobou.

"A… kdyžs nikde nebyl, prostě jsem se začala nudit," dodala ještě s vítězoslavným výrazem.

Muž chápavě pokýval hlavou a upravil si masku. "Omlouvám se, jestli jsem tě nechal čekat. Dodělával jsem Dona Juana Triumfujícího."

Vydali se opuštěným zákulisím. On se po chvíli zeptal: "Co že je přesně na večeři?"

"Špagety," řekla mu na to nevzrušeně.

"S čím?" nenechal se odbýt.

"S kečupem. Omáčka vypadala jako když nablije pes."

Muž v masce zaklonil hlavu a povzdechl si: "To musím mít takovou spolubydlící, která je schopná spálit i kávu?"

Vědmi uraženě založila ruce. "Laskavě si uvědom, že u nás umíš vařit jen ty a Andarien. A ten bude až do pondělí v práci."

"A co Nuada?" nedal se muž v masce.

"Eriku, nedělej ze sebe hloupého. Ten elf na tom s vařením není o nic líp než já," začala se smát Vědmi.

V uvolněné náladě vyšli před Operu. Vědmi zasněně pronesla: "Chjo…proč jsem se jenom narodila až o 122 let později…"

Erik se na ni podíval a řekl: "Vědmi, rok 1875 taky nebyl vůbec jednoduchý. Vezmi si přece, jak mne lidé odsuzovali."

"No jo, Duchu Opery," prohodila zamyšleně Vědmi a ještě dodala: "Tak jestli tu nechceš zůstat, měl by ses mě chytit."

Erik učinil, jak řekla.

Byl pozdní zimní večer a venku před pařížskou Operou se ve fialovém dýmu rozplynuly dvě postavy.

***

p.s. - já obvykle boty na podpatku nenosím. Neumím v tom chodit. Jen se mi to tam hodilo. Ačkoli, ve svém světě povídek mám tři sexy spolubydlící, bydlím ve vlastním bytě a umím cestovat časem :D Tak proč ne podpatky? :)