Cesta do Anglie - část 13

Dnes se šťastným číslem (podle indiánské mytologie)

Juknem do centra Londýna (aspoň myslím, že je to centrum). Takový ty místa jako St. James's Park, Buckinghamský palác a podobně.

Mimochodem, veverky jsou svině.

---

(v autobuse)

A: (provádí ranní make-up)

(autobus vjede na hrbol)

S: (snaží se dospat)

Vědmi: (pořídila si megafon) Takžéé...

S: Sadisto!

Vědmi: Ti, kdo mě ještě vnímají, mě teď budou POSLOUCHAT!

Teazer: Cožéé?

Vědmi: (myslí si) Ještě dva dny... (normálně nahlas) Teď si pojedem prohlídnout St. James's Park! A dávejte tam bacha! Jsou tam veverky!

Munkus: A co jako?

Vědmi: Ty veverky jsou tak drzý, že se nedají odradit. Takže vám radím, neházejte jim nic k jídlu! Jinak vám vlezou až...

Marika: Sem si každý doplňte podle představivosti.

S: (zvedne ruku) Dotaz!

Vědmi: Hm?

S: Můžu jim předhodit Lusíího?

Marika: No jasně. A pak se za tebou budou táhnout přes celej park.

S: Tak to ne! To ho radši hodím královninejm čoklům.

L: Ale já jsem pořád tady.

S: No a?

Mac: No co to je? Naši dva cukroušci se pohádali?

N: Dobře ty!

Misto: Že bych jim hodil Viki?

Viki: Debile.

T: Ehm...(na Etceteru) Není ti něco?

E: Proč?

T: Že ani nedorážíš.

E: Aha. Promiň. (šoupne se na sedačce blíž) Lepší?

T: Už jsem klidnej.

(v parku)

Vědmi: A né že se rozprchnete!

(nikde nikdo, krom Mariky)

Vědmi: Jasně, já to tušila, ale žila jsem v domnění, že mě jednou budou poslouchat...

Marika: To bude dobrý...

(později v parku)

Mo: (odcvrnkne z tlapky drobek nějaké sušenky) než to uvidí máma...

Marika: (drobek jí zapadne do kalhot) Co to bylo?

(ucítí to dvě veverky, vlezou Marice do gatí levou nohavicí)

Marika: Áááá!!! Mám v kalhotách veverky!!!

(všimnou si toho dva improvizační umělci)

umělec č. 1: Hele, koukni na tu holku! A na to, jak se hejbe!

umělec č. 2: Drsný! Jdem!

(začnou napodobovat Maričino zběsilé poskakování)

Marika: (řve na celý park) (tak moc zas ne) Co kdybyste mi trochu pomohli?!

Vědmi: (s poťouchlým úsměvem) Co se stane, když pro tentokrát nezakročím?

N: Páni, co jí je?

B: To Abe snad lhal, když mi říkal, že tropický šílenství se dá chytnout jen v tropech...?

Marika: (posouvá se po zemi jako pes) Až... ty... blbý... veverky... dostanu... z kalhot... tak vás... všechny... VLASTNORUČNĚ ZABIJU!!

T: Co jsi to říkala? My byli příliš fascinováni tvým divným chováním.

S: Váu! Co to je tohleto?

Marika: Co bys řekl?!

S: Znám jedno kouzlo, který by ti mohlo pomoct.

Marika: Tak dělééj!!

S: (trefí ji kouzlem) Lepší?

Marika: (zbírá se ze země s vražedným pohledem) O moc...

Teazer: A doprdele...

(rozprchnou se; Mariku přejde vražedné řádění až před Buckinghamským palácem)

Vědmi: (stojí metr od Mariky) (pro jistotu) To co ti ty veverky udělaly muselo bejt fakt vážný. Vždyť jsi po cestě zakousla dvě labutě!

A: Hele, kam zmizel ten dealer a jeho sestra?

Munkus: (kouká jí do výstřihu) Nevím a netuším proč by mě to mělo zajímat...

A: Ehm... Munkusi?

Munkus: (stále mimo) Co? (vrazí do lampy)

A: Pozor, lampa...

Mac: Tak, bráško, teď je potvrzený, že jsi praštěnej...

Munkus: Buď rád, že mi ten jeb zmátl smysl pro orientaci! Jinak už bys byl nejmíň dvakrát mrtvej!

Mo: Mami, proč byl průšvih, když ta upírka zakousla ty labutě?

(kolem prochází policajt, podívá se na ně)

Verena: Ehm... to bych tady radši neřešila...

L: Ještě že to nebyli bílí pávové...

S: Ale ten tvůj je v pohodě, ne?

L: Tady ne, Seví.

S: OK

Mac: Nechte si to, jsou tady děti... a koťata...

S: Abych ti náhodou...

Misto: Hej, to je moje hláška!

L: Kluci, přece byste se nepoprali...

S: (zavrčí směrem k Macovi) Však já ti to jednou...

Mac: To chci vidět.

S: Vsadíme se?

(přiběhnou Jerrie a Teazer)

Teazer: Ehm... nechtěli jsme rušit

Jerrie: No nevěřili byste, že tady po vás policajti půjdou i kvůli takové blbosti, jako je zazvonění u Buckinghamskýho paláce...

Teazer: ... a když řeknete, že chcete jít na čaj a "veselý koláčky" s "Bětkou".

Mo: Je to zvláštní, ale my bysme tomu úplně v pohodě věřili.

Viki: Kašlete na to! Zdrháme!

(udivené pohledy)

Viki: Co jako?

(přestanou zdrhat teprve na Piccadilly Circus)

Vědmi: A tady si hodíme rozchod (ohlídne se) aby nás tak snadno nenašli!

S: Můžu mít dotaz?

Marika: Mluv

S: Co je to tady před náma?

Marika: No, to je takový to s tím...

S: Hned to líp chápu. Díky

A: Děláš, jako bys v Londýně ještě nebyl.

S: Ha. Ha.

(Vědmi a Marika v obchodě se suvenýry)

Vědmi: Hele, královna s hlavičkou na pérku!

Marika: Ukáž...(cvrnkne si) To je sranda!

(dalších 10 min. cvrnkají do figurky královny)

(Sev a Lusíí v "knihkupectví")

S: No to je mi ale vadnej obchod...samý publikace o One Direction...

L: Ale já říkal, že máme jít do toho obchodu s oblečením... a do toho zlatnictví. Možná bych tam střelil snubák...

S: Fajn. Ale něco mi koupíš!

L: Beru! Mizíme! (portne se)

S: Počkej, vole! (portne se taky)

(Misto se schovává za košem na odpadky)

Misto: Konečně jsem se jí zbavil... jen doufám, že v tom koši není bomba... nechci umřít jako oběť bombovýho atentátu...

(Mo se ztratila)

Mo: Kam zas ta matka zmizela...?

(projde kolem muchlujících se Alice a Munkuse)

Mo: Nic jsem neviděla. Pokračujte v činnosti... (zdrhá)

(Mac se začne v nějaké temné uličce sbližovat s Verenou)

Verena: Nech toho. Naposledy jsi to udělal několik let zpátky a víš moc dobře, co z toho vyšlo.

Mac: No a co, tak si skočíš na gyndu...

Verena: Pusť mě, ty debile! Mo se ztratila a vůbec...

Mac: Co?! Mo se ztratila?! Tak to ji musíme najít!

Verena: (myslí si) Oh yes! Jsem dobrá!

(kdesi ve zlatnictví)

B: (okukuje napodobeninu snubáku princezny Diany) Teda, elfe, kdybys nebyl takovej škrt, mohla jsem mít tohle. A nemusela bych si ten prstýnek půjčovat od Liz!

N: Buď ráda, že ti ho půjčila. To já se musel vloupat do tátovy hrobky!

B: Cožejsito...

(zezadu z obchodu se ozve hluk)

S: Ale vždyť jsi mi to slíbil!

L: Dobře, dobře, hlavně už neřvi!

B: Čáu, hošani! Co provádíte?

S: Nechtěj vědět...

L: Snažím se prodat svůj snubák.

B: Jé, nechceš si ho čenžnout?

N: Ehm... Blondie... (významný pohled)

B: A jo, to by nešlo. Tak... za kolik bys byl ochotnej ho prodat?

L: No... (PROMÝŠLÍ cenu) deset liber a necháš mě si šáhnout!

B: (koukne na Nuadu, ten jen pokývne hlavou)

L: (sáhne si) Trochu malý, ne?

S: (chytne Lusíího za ruku) To by stačilo! Tohle se začíná celý trochu zvrtávat. Pojď, koupíš mi ten prstýnek a vypadnem!

(Tugger si prohlíží stánek s pásky)

T: No páni... to je výběr... kterej bych si měl...

E: Čáu, Tuggere!

T: Sakra...

(Jerrie a Teazer se poflakují po náměstí, snaží se šlohnout co se dá)

Jerrie: (zmateně) Kde je nějakej coffee shop?

Teazer: Ty jsou v Amsterdamu

Jerrie: A my jsme jako kde?

Teazer: Jo, já jsem v zeměpisu ta lepší...

***

Scéna s veverkami inspirována tímto :D