Cesta do Anglie - část 7

V dalším díle probereme, co se stalo po vylodění a před tím, než se dojelo do zábavního parku.
Mimochodem, psaly jsme to v době, kdy byla prohibice v plné síle (nebo tak nějak), proto ty narážky na... ehm...
NEMÁ to za cíl nějak zlehčovat ty úmrtí způsobený nekvalitním alkoholem! Vážně ne!


(o něco později)
Vědmi: (snaží se překřiknout Teazeřinu úpravu White Rabbit) Je vám jasný, že si teď Karel musí dát tak devítihodinovou pauzu?
(nikdo neodpovídá)
Vědmi: (pro sebe) Tím líp (nahlas) Což znamená, že se teď půjdem pořádně ztřískat do nejbližšího zábavního parku!
Munkus: Nemluv mi o chlastu!
S: (vzbudí se, odstrčí Lusíího) A čím asi, když jsme všechno vychlastali už před Rozvadovem?
A: No, já vezu v batohu domácího ruma.
L: (taky se vzbudí) A já konečně dodělal tu mangovicu!
Misto: Já mám Absinth!
B: Zkonfiskovala jsem bráchovo pivo!
Mac: (s trhnutím se probudí, shodí Verenu) Když jinak nedáte, já vezu Mojito.
Verena: (z uličky) A já mám slivovici!
Viki: A já mám whisky na dezinfikování
Řidič: No, já mám...
Vědmi: Karle, jestli teď řeknete, že máte lihovar...budu muset vytáhnout tu svoji Tequillu.
Marika: Jsem opravdu jediná, kdo si uvědomuje, že je prohibice a tak všechno maskuju jako kofolu?
L: Prohibica? Tu nepálím...
T: (vzbudí se) Cože? Cuba Libre? To mám v batohu taky!
Mo: Počítám, že můj čaj nikoho nezajímá...
Etcetera: Počkáát! Já mám Sangriu!
Vědmi: (myslí si) Jak je možný, že tohle všechno prošlo celní kontrolou...
Marika: A nebylo by to lepší schovat až na zpáteční cestu?
(staví u benzínky)
Verena: Do háááje, já jsem ztuhlááá! (protahuje se)
S: (myslí si) To těžko, podle toho, jak jste na trajektu trénovali kámasútru...
Munkus: Na to, že jsem v podstatě nic nepil...
(všichni se začnou smát)
Munkus: ... si nutně potřebuju odskočit...
A: Ta marjánka dokáže v puse napáchat ale svinstvo... musím si jít vyčistit zuby...
B: Já taky.
N: Můžu počkat v autobuse a trochu se prospat?
Mac: Jááá taky(zívne)
Mo: Musím na záchod!
Verena: A já rovnou vyliju ten čaj a koupím ti něco na pití.
(na záchodech na benzínce)
A: (čistí si zuby, napadne ji si odplivnout)
B: (napadne ji to samé)(omylem plivne Alici za krk)
A: (prudce se narovná) No fuj!
Mo: (vyleze z kabinky) Zajímavý... myslela jsem si, že to jde jenom v seriálu…
Teazer: (stojí u sušáku na ruce) To je strašný! Dveře na záchod dovíraj, splachování neprotýká, teče teplá voda a ty sušáky fungujou? Já chci domů!
(venku)
Marika: Teda, já tě obdivuju… bejt na tvým místě, z fleku bych jich polovinu vyvraždila.
Vědmi: (myslí si) Aspoň někdo…
Marika: No, nevím jak tobě, ale mně nejmíň vaděj ti dva, co seděj za náma. Jasně, chápu, jeden debil, druhej knihomol… ale stejně…
Vědmi: (myslí si) Kecá, kecá a pořád kecá…
Marika: …chápeš mě, že jo…
Vědmi: (myslí si) NE!… Zastřelte mě někdo…!
T: Zdar, co děláte?
Vědmi: (zatraceně sarkasticky) Ještě že se ptáš! Plánujeme zničení monarchie, nastolení diktatury a prosazení kávy jako hlavního britského nápoje. Jo a ona (ukáže na Mariku) si už zkouší projev.
T: (nepochopil) Hm, hezký. Já pořád rozdejchávám tu marjánku.
Marika: Však jsi jim taky pěkně zblil bok lodi. Zajímavý, žes to vydržel tak dlouho…
T: No což o to. Ven se tomu chtělo, ale už nebylo co.
Vědmi: (znechuceně) Fakt nechápu, jak se dokážete o tom bavit takhle otevřeně. Nebejt to proti mýmu přesvědčení…
A: Čus. Vzbudíte někdo Karla? Já bych si hrábla do kufru pro to triko. Ještě že mi Blondie půjčila manželovu bundu…
T: No když už jsme tak u toho… já bych se podíval po něčem jako třeba po teleskopické tyči. Ona se ta Etcetera nedá odradit už ani rozbitou flaškou.
S: A já bych si rovnou vzal tu druhou knížku. Ten Mickey Mouse mi pěkně leze na nervy.
Marika: Chudák Karel…
T: Jak "Chudák Karel"? Spíš chudák Vědmi. Koukni na ni.
Vědmi: (opřená o zábradlí, obličej skrytý v dlaních, mumlá něco jako) Zabte mě někdo…!
B: (zaslechne ji) Mám v kufru revolver…
Vědmi: (hodí po ní tak ledovým pohledem, že musejí zákonitě pomrznout všechny kytky v okruhu200 metrů) Abych takhle náhodou někoho…
Marika: (otočí se zpátky k Tuggerovi) Jo, musí to pro ni bejt jako smetákem do zadku…
T: Smetákem do…? Jak to sakra…?!
Marika: (úsměv) Neptej se.
(zpátky v autobuse)
Marika: Hele, Vědmi, nevadí ti, když teď půjdu dozadu? Jerrie si prej vyklepal z trika dostatek marjánky na ještě jednoho jointa.
Vědmi: (mávne rukou) Klidně běž. Ale doneseš mi na jedno potáhnutí, že jo?
Marika: OK! (zmizí upíří rychlostí)
Vědmi: (s úšklebkem) Tak ta už se nevrátí…
T: Můžu si přisednout?
Vědmi: (otráveně) Přisedni si co chceš. Mě je to jedno. (otočí se a zařve dozadu) A mně taky leze ten váš blbej White Rabbit na nervy, do písku už s váma!
T: Tak to je teda síla. A to jsem celou pubertu žil se dvěma bratry.
Vědmi: A tos slyšel tu publikovatelnou část. Mimochodem, proč sis sem sednul?
T: (trochu otráveně) No, řekněme, že dvacet hodin v jednom místě s tamtím…(ukáže nenápadně na Etceteru)
E: (zrovna se baví s Alicí) A ty jsi to už OPRAVDU…?
T: …je trochu silný kafe i na mě.
Vědmi: (mezitím se jí povede restartovat "piliny") Hele, mně je jasný, že sem nejdeš jenom kvůli tomu. Ty si jdeš pokecat, že jo? Tak mluv, jak je to s tebou a tou svobodnou matkou?
T: No když se ptáš…
Marika: (přiběhne vysmátá a krapet zkouřená) Vědmi, to ti stojí za to! Ten elf tam normálně… (všimne si Tuggera) Co děláš na mým místě?!
T: (vyděšenej) No… ehm…
Marika: Bude ti to trvat moc dlouho nebo ti mám odtamtud pomoct?!
T: (s křečovitým úsměvem ji ujišťuje) Já už jdu… nemusíš se vůbec namáhat… (zdrhne)
Vědmi: Vůbec, ale vůbec není potřeba se tě bát, že jo. Ty jseš taková mírná…
Marika: (znovu ten vysmátý výraz) Tak jdeš se podívat?
Vědmi: (zvedne se) A už nehul. Vráží se ti to do hlavy.
Marika: (dělá blbou) Do čehó? (obě se začnou smát)
S: (čte HP 7, Marika mu to nedopatřením vyrazí z ruky) A sakra… teď ještě najít, kde jsem přestal (sehne se pro knihu)
L: (už zase usnul, tentokrát podobně jako Marika) (čili Sevovi na zádech)
***
Fakt totálně netuším, jak to všechno dostali přes hranice :D

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

(nejen) Korálkový speciál

Do hospody přijde netopýr, čarodějnice a hraběnka...

Korálky - nové projekty, pt. 14