The Human Body 2012
Aloha lidé (a to ostatní) :D
právě jsem se vrátila z Prahy, kde jsem byla od včerejška s několika spolužáky (a s učitelkou, samozřejmě) na té "výstavě mrtvol". Už jsem tam sice byla v roce 2007 (Bodies) s mamkou, ale letos to bylo vtipnější o to, že s námi jel i blonďáček - coby nositel blicího pytlíku :D
Celá situace se začala zvrhávat už v půl osmé, když jsme opustili dům a šli k autobusovému nádraží, kde byl sraz. No, šli... já šla, on se vlekl za mnou s taškou a nadával, že je těžká jako kráva, že tam nejedu na týden, proč mám teda tolik hadrů (náhradní triko, kalhoty, mikinu... spousta blbostí...) a podobné chuťovky. Když po nás začali lidi blbě čumět, zacpala jsem mu pusu tiktakem (mentolovým... ten já nemám rád...).
Došli jsme na autobusák, kde on tedy praštil taškou o zem a začal nadávat na namožený záda. Dělala jsem, že ho neznám, což se mu ale líbilo, tak jsem toho nechala a přitiskla ho k sobě s tvrzením, že je mi zima.
Vzhledem k tomu, že jsem byla lichá, byl nucen sednout si vedle mě. Já seděla u okýnka a dělala jsem, že jsem plně zaujata knížkou, přičemž jsem byla opřená o okno a znemožňovala mu vidět ven. První hodinu dvě dělal, že mu to nevadí, ale pak začal mluvit. Rozmluvil se o své minulosti a tak podobně. Cože jsem udělal?!?!?! No, zpět k tématu - asi půl hodiny si tam vylíval srdíčko. Já si pak najednou vyndala jedno sluchátko a zeptala se ho: "Promiň, o čem že jsi to mluvil?"
Přesunu se k výstavě - vše snášel velmi hrdinně. Kostra a takové ty věci, svaly, srdce a krev, nervy... jak říkám, držel se hrdinně, až do trávicí soustavy. Když viděl, jak to vypadá celé, od jazyka po konečník, prostě a jednoduše se složil. Z vlastní zkušenosti už vím, že se osoba v mdlobách nemá fackovat, ale potřebovala jsem něco udělat rychle, neboť hlídač (či kdo to byl) si ho začal mlsně prohlížet pohledem "to by byl exemplář..." Naštěstí se rychle probral. Musela jsem mu ale zakrýt oči a rychle s ním odběhnout dál. Naproti tomu jsem však toho úchyla blonďatýho nemohla odtáhnout od důkladného rozboru ženské pohlavní soustavy...
Po výstavě nás pan řidič zavezl před Palladium (nebo jak se to jmenuje...). Učitelka nám zde řekla, že máme rozchod. Do půl osmé ale ať stojíme všichni na místě výsadku. Bylo půl čtvrté a mně bylo jasný, že se budu nehorázně nudit (pochopte, Vědma a obchody...).
Nikam daleko se mi nechtělo, vzala jsem si blbé boty a trošku mě už tlačily. Tož jsem drapla milého Nuadu za packu a odvedla do prvního obchůdku (myslím, že Takko, či co...), abych ho trošku zmučila za ty jeho ranní blbé kecy. Po delší době mě to ale přestalo bavit a tak jsme se tam už courali jen tak bez cíle. Vypadalo to, že do půl osmé se mi podaří umřít znuděním...
On se ale naštěstí zachoval velmi dobře ve chvíli, kdy mne upozornil na vééliké knihkupectví. Vlepila jsem překvapenému blonďáčkovi hubana na tvář a vletěla jsem do knihkupectví, jako bych měla v p*deli raketu :D Vyplenila jsem peněženku.
Tři knihy - Ve službách hyení bohyně, Králíček sebevrah se vrací a ještě nějakej soubor povídek o Hellboyovi :3 U třetího titulu jsem měla trochu dilema - měli tam totiž i komix. Váhala jsem, ale pak jsem se rozhodla, že ty povídky mi vydrží dýl (houby, vydržely jí akorát kousek za Hradec /při cestě domů/ :D ). Jak ten blonďatej cvok nadával... :D
20:00 - ubytovna (v názvu bylo cosi s topolama)
Přišli jsme tam a všichni jsme strnuli - bylo to tam mrňavý úplně neskutečně... Učitelka nám pak vykládala cosi o bezpečnosti a že nevíme, co je to tam za lidi a že se může cokoliv stát (ano, tohle MÁ být s perverzním podtextem). Načež půlka chtěla demonstrativně přespat v autobuse. Druhá učitelka to ale zatrhla. Tak jsme hodinu čekali, než nám domluví pokoje. Nakonec se to podařilo, jenže spousta pokojů byla po třech, nebo rovnou po čtyřech. Já prostě zbyla a zbyl také dvoulůžkáč. Šťastná jako blecha jsem popadla tašky (s oblečením, příruční a tu z knihkupectví) a vyletěla jsem se ubytovat. "Chudák" elfík se naneštěstí zachytl tím "kusem hadru", kterej nosí jako pásek, o tašku, tak jsem ho doslova a do písmene vyvlekla do prvního patra. Jedním slovem - AU!
Na pokoji (který byl též malý) bylo jen jedno chcípající světlo. Toho jsem využila a trošku pozlobila mého utahaného otroka tím, že jsem si až do jedenácti četla a kreslila (Ha Ha Ha - moc vtipný)...
Pokračování příště... :D
vysvětlení - já
- Nuada
Komentáře
Okomentovat