THB - pokračování

Tak jo, lidi. Vědma pokračuje s šířením drbů o mně a o ní. (Tebe se nikdo na nic neptá, elfe pitomá!!)

---

Pokračování z minula... 

Nebudu popisovat, co všechno se stalo ráno od probuzení (ta malá sadistka mě vzbudila o půl šesté!!) po předání klíčů a odfiltrování do autobusu. Beztak by to byla nuda... (taky že jo) Důležitější pak je, že v autobuse jsme se dozvěděli, že pár lidí dělalo v noci bordel a tak se musela platit pokuta. Každej jsme teda měli dát učitelce deset korun (což teda nechápu, vždyť pokuta byla jen stovka... mimochodem, bylo jich tam 48, se mnou 49). No nic, zaplatili jsme, jelo se dál...

Nuada v autobuse dospával (HA! Už vím, kdo mohl bejt jeden z těch nočních bordelářů :D ), takže neviděl "krásy hlavního města". I když si myslím, že ho to stejně moc nezajímalo. Dojeli jsme kus nad Loretu (ulice se myslím jmenovala Pohořelec... vy Češi máte ale srandovní názvy...) a tam jsme dostali rozchod (2 a čtvrt hodiny! Podržte se!). Chňapla jsem tady "pana vtipného" (MĚ) a s foťákem v ruce jsem ho odtáhla směrem k Loretě a jiným památkám.

Chvilku nadával, ale když jsme pak vylezli před Loretu, zmlknul (no kdo by věřil, že vy lidi dokážete vytvořit něco tak krásnýho??) a chtěl si to mermomocí vyfotit. Jako nosička foťáku jsem mu vyhověla (jenže první tři fotky byly nekvalitní a rozmazaný, jelikož se mi klepaly ruce zimou... slaboško). Byl tak překvapený z toho, jak to v Praze vypadá, že chtěl vidět něco dalšího.

Šli jsme teda dál, on úplně oči navrch hlavy, rozhlížel se s takovým nepřítomným úsměvem (takže vypadal jako debil :D HELE!!), tu a tam mrknul, prostě úplně ohromenej... (vždyť jsem tam byl poprvé! Nech mě žít!Teda, ehm...) A pak...

... jsme došli před Hrad. Nuada stál, díval se, párkrát otevřel pusu, jako by chtěl něco říct a rozmyslel si to. Pak se najednou ke mně otočil a řekl (jak jsi to říkal?) "Tohle že má bejt hrad?". Chvilku jsem se tomu hihňala, protože na záchvat smíchu tam bylo moc lidí. No jó no, elf... Poté jsme se odebrali na vyhlídku, kde jsem mu zběžně ukázala zbytek Práglu. Petřín byl celkem slušně vidět. Ten cvok blonďatej se mě ptal: "To je Eiffelovka?" (nesmím před ním nechávat knížky o světě...). Vysvětlila jsem mu tak klidně, jak to šlo, že ne, že je to něco jinýho, ale nevypadal moc přesvědčeně (jak jsem mohl bejt tak blbej? Vždyť Eiffelovka je vyšší...).

Ještě jsme prolezli Strahov, na Karlův most se mi nechtělo, měla jsem sedřený palce. O něco později, když jsme tak trochu bezcílně bloumali kolem obchodů se suvenýry, málem mi ho přejel někdo na segwayi (vaše záliby vážně nechápu...). Dalo se do děště, tak jsme se schovali pod nějaký loubí, tu a tam jsme po sobě pinkli nějakej ten drobek ze sušenky a snažili jsme se navzájem zahřát, jelikož byla kosa jak z nosa a on si vyrazil jen tak nalehko (no jo, přiznávám, neměl jsem tričko... nebo kabát... nebo košili... a její věci jsem fakt nosit nechtěl!).

Domluvený čas uběhl celkem v pohodě (ukázalo se, že déšť byl jen taková lehčí přeháňka). Všichni jsme docela nadšeně vpadli do autobusu, ta zima byla totiž fakt nechutná... Nuada byl trošku promodralej, tak jsem mu půjčila moji drsňáckou (HAHA) černou budnu, která sice tak nevypadá, ale dá se nosit až do prvních mrazů (byla fakt teploučká...). Na cestu domů jsme se prohodili, takže tentokrát seděl u okna on. Mně to bylo šumák, protože jsem se začetla do toho souboru povídek (na kterej udělám velmi ostrou recenzi, těšte se!! :D). Jak už blonďáček poznamenal, vydrželo mi to jen pár kiláků za Hradec (no vidíte, já měl pravdu... C: ).

Když jsme dojeli domů, do té díry kde bydlím, čekal na mě na autobusáku taťka, který mi převzal zavazadla, takže blonďáček si mohl odpočinout (prej odpočinout... byla zima i tady a ona mi sebrala bundu! vždyť byla moje!). Cestu k domu jsem strávila rozebíráním výletu s tátou, Nuadu jsem z našeho rozhovoru vynechala, protože by jsme se asi divili(ona a její otec), co má ten blonďatej cvok za připomínky.

Doma jsem všechno začala převypravovat mamce. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že Nuada nějak podezdřele rychle zmizel. Vymluvila jsem se na záchod (který má strategicky blízko pokoje, šikovně rozmístěný to byt...) a šla ho zkontrolovat. Musela jsem se smát, když jsem ho našla stočeného do klubíčka u mě na posteli přikrytého dekou s růžovými srdíčky... (no a co! Vždyť byla tak krásně měkká!)

---------------------------------------------

A teď mi pěkně vysvětli, jak jsi to myslel tím, že by sis na sebe nevzal nic mýho! No počkej, kam to jdeš, ty srabe?!