Polointeligentní debata s otrokem

Jsem si vědoma toho, že to nění tak vtipný jako posledně, ale tohle byla vážně debata ve smyslu "Co z něj/ní zase vypadne?", tak... no... co k tomu taky říct :D

Debata o hudbě, světlu a kradení replik

---

(poslouchám MP3; samo sebou u toho "tancuju")

N: "Co to děláš?"

V: "Co jako?"

N: "Noo… (ukazuje) tohle"

V: "Ehm…poslouchám MP3. To jde vidět, ne? Začínám se vážně obávat o tvoje vnímací schopnosti"

N: "Ne, to ne. Jo, jindy bych byl rád, že to máš na sluchátka, ale dneska mě udivuje, co u toho provádíš"

V: "Co máš přesně na mysli? Nějak tě nechápu"

N: "Víš… ty… pohyby…?"

V: "Jaký… TY! Já tancuju, jestli jsi to nepoznal?!"

N: "Spíš mi to připadá, jako že jsi namačklá na stěnu a trháš sebou v kruté agonii"

V: "Ty jseš pitomej! JÁ tady tancuju na ÚPLNĚ boží song!"

N: "Kterej?"

V: "Neznáš"

N: "Znám"

V: "Neznáš"

N: "Znám"

V: "Neznáš"

(pokračuje to asi půl hodiny, než změním téma)

V:" Stejně se nevyznáš v mým hudebním vkusu…"

N: "No náhodou vyznám"

V: "A nepovidej… tak schválně - ze soundtracku kterýho filmu pochází White rabbit?"

N: (ticho)

V: (myslím si) "To jsem mohla vědět… (nahlas) Chň… kdo nazpíval písničku Známka punku?"

N: "Počkej… to vím… ta…"

V: "Pozdě. Už tě nebudu dál trápit. Znáš Roots, Bloody Roots?"

N: "Tak tohle vím, to je to děsný chrchlání, kterým ses sjížděla celej březen při psaní Avencastu pod útokem"

V: "No, to bylo jednoduchý. Ale... jak ty vlastně víš, co všechno píšu? Přístup na net nemáš v pracovní smlouvě a sáhnutí na můj noťas se trestá smrtí"

N: "Já to taky nečetl u tebe. Když mě měla přes víkend půjčenýho Marika, vloupal jsem se jí na notebook"

V: "Tss… drzej nějakej, ne? Počkej, až se to dozví. Je v tomhle okruhu asi tak smlouvavá jako já… aspoň myslím…"

N: "No dobře, zpět k tématu. Tvůj vkus a tvou MP3 asi neovládám, ale aspoň nejsem… (slovo podezřele znějící jako "závislák")"

V: (vražedný tón) "CO?!"

N: "Nic, zapomeň na to…"

(ticho; trapné, trapné ticho; měním téma - znovu začínám rozhovor)

V: "Na záchodě zase nesvítí světlo, NĚKDO by se na to měl podívat…"

N: "Na co tím narážíš?"

V: (dívám se na něj jako na idiota) "Přemejšlej trochu - dívám se při tom na tebe a asi celou dobu žvaním o tématu týdne na Blog.cz , který je, mimochodem, o světle"

N: "No sorry, ale já nemám výměnu žárovek ve smlouvě"

V: "Co kecáš… (vytáhnu z kapsy pomačkanou stránku papíru) Přímo tady, pod… a teď chcíplo světlo i tady. Jseš jako můj manžel. Něco uděláš, až když ti řeknu nebo se to stane. Ty se máš hlásit hned, jak se objeví první špatný zablikání žárovky. Ty…mě vůbec neposloucháš, co?"

N: "Klid, našel jsem baterku"(rožíná)

V:" Možná přece jen jseš to… světlo v temnotě, či co…"

N: "Doslova, co?"

V: "Hmm… víš co? Za odměnu tě nechám dneska spát v mé posteli…"

N: (úsměv + zamrkání) "Spolu…?"

V: "Úchyláku jeden. Já zkusím tu tvoji matračku, ať vím, v jak tvrdejch podmínkách tě to nechávám podle tvých slov ze spaní žít."

N: "Já mluvím ze spánku? To je špatný, moc špatný…"

V: "No, že by to byly nějaký romány, to zrovna ne. Spíš si v jednom kuse stěžuješ"

(ticho)

N: "Dáš si kafe?"

V: "Přestaň mi krást repliky"

N: "Co?"

V: " Dáš si kafe? říkám já"

N: "É... a co jako?"

V: (znovu ho sjedu pohledem "Idiote" a jdu napustit vodu do konvice)

The End