Třináctiletý spratek
... je tenhle blog právě dneska. Anebo - jinými slovy - je tahle hrůza tady stejně stará jako ta hrůza za počítačem v době, kdy to tady založila. Jestli je něco šíleného, je to tenhle fakt. Co se mi vlastně honilo tehdy hlavou, že jsem se pro tenhle krok rozhodla? Dneska už těžko říct. Tak mě napadá, tohle píšu skoro vždycky, ne? :D Je to každopádně pravda. Ona vůbec hlava toho smráděte, kterým jsem tehdy byla, bylo území se vstupem na vlastní nebezpečí (což jde ostatně tak trochu vidět i v článcích několika počátečních měsíců milého Teritoria). Občas na to své minulé já příšerně brblám, když se hrabu v materiálech z oné doby a neříkám, že bych si nejradši neflákla jeden šťavnatý záhlavec... Ale vzato kolem a kolem, kdo ve třinácti nebyl harant občas zralý na pár facek, pěkně kecá. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že to tady udržím takhle dlouho, vytahovala bych se, že tomu samozřejmě věřím z celého srdce a jak si ksakru může někdo myslet něco jiného, ale ve skut...
