Filmový večer: Shape of Water/Tvar vody (2017)

 Inu...

Stalo se před časem, že jsem se v noci šla napít a nějakým způsobem jsem skončila na gauči, zamotaná v dece, hledíc na tento kousek. Samozřejmě, stejně jako před pár lety Sestra, ani toto se neobešlo bez komentáře. Tentokrát však s tím rozdílem, že se debata - stejně jako prakticky vše ostatní v této době - odehrávala v kyberprostoru formou pozdně nočního chatu s Aki. Tím pádem se podstatná většina reakcí zachovala prakticky v intaktní podobě.

Výběr "nejlepších" postřehů číhá pod čarou.

A jo. Asi !!SPOILERY!! či co...

______________________________________________________________________________________

  • Na ja, někdo to rád vlhké.
  • Nemůžu být jediná, kdo chce Tříprstého Šmejda osekat ještě trošičku.
  • A DOST! Zmlátit ho chci! A to tak, že moc!
  • Je mi úplně jedno čím - kýblem, židlí, jeho vlastním obuškem... Hlavně že vůbec!
  • Á, už ho má naloženého ve vaně. Hehe, rybí polívka...
  • Ne, vážně. Voda? Máme. Bylinky? Máme. Sůl? Máme. Ryba?... Máme.

  • Stejně si myslím, že ten žabinec-či-aké-oné musel být pořád Vylepšení oproti těm plesnivým zdem.
  • Ukousl kočce hlavu. He's on a thin fuckin' ice.
  • Občas bych ráda věděla, co se děje Del Torovi v hlavě.
  • Mám ideální zvukový podkres - bubláni akvarijního filtru.
  • Líbí se mi byt Uměleckého Souseda.
  • Fuj, to ty prsty Šmejdovi hnijou nebo co?
  • Eee, divná fantasy sequence. Tož co to je? Confessions of a Teenage Drama Queen (Zpověď královny střední školy, 2004)
  • Můj vnitřní akvarista se ozývá: "Padají tvému boyfriendovi šupiny? To není nic, co by nespravila trocha manganu."

  • Je ale pravda, že s dávkováním by mohly být trochu potíže. Počítá se to na vanu... nebo rovnou celou koupelnu, proč ne...
  • Zelda. Nutně. Potřebuje. Rozvod!
  • On se chová úplně jako můj betťák Modruška. Až ta moje ryba začne svítit, bud vědět, na čem jsem.

Vzato kolem a kolem, i já raz za čas přežiju nějakou tu romantiku.

Mimochodem, když už jsem se tak pěkně prokecla - tohle je pan Modruška, bydlí se mnou od letošního Valentýna:



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šitíčko trochu jinak 4

Obrázek
 Už je to tu zas!  A rozhodně ne naposled, protože mě to baví. Tak.  Na začátek tu mám letní šaty do stylu padesátých let. Sukně drží poměrně dobře sama od sebe, tak ani nepotřebují spodničku. *  Skok v čase o dekádu dál, budeme-li ignorovat telefon. *  Infinity dress!  Tedy... šaty, které by různým převázáním měly nabídnout teoreticky neomezené množství stylů a možností nošení. Zatím jsem s tímhle zkusila dvě. A aktuálně prezentovaná se mi rozhodně zalíbila víc. *  Tyhle šaty byly to nejsložitější, co jsem doposud šila. A jelikož mi přišly takové plané vzhledem k poměrně světlému odstínu použité látky, rozhodla jsem se na ně najeb ... našít hromádku flitrů. *  Pyžamo z pyžama, jehož zbytky jsem našla na půdě. Možná na ten kabátek našiju ze dva flitry nebo korálky jako napodobeninu knoflíků, ještě nevím. *  Tylová sukně, postupem tak trochu freestyle. Má asi osm vrstev (čtyři růžové, čtyři vínové) a pro jistotu ještě spodničku/minisukni, aby ...
Další informace

Šitíčko trochu jinak 2

Obrázek
 V posledním článku se šily korálky. Dnes u práce s jehlou a nití zůstanu, tentokrát opět u té poněkud... běžnější. Kdysi jsem si pořídila v sekáči skinny rifle, ale ten přívlastek rozhodně neplatil jen o střihu nohavic. Naškubnout se mi je povedlo až moc snadno, ani jsem se nemusela moc snažit. A vzhledem k tomu, jak je ta látka tenká, zašívání byla ale sakra sysifovská práce, takže jsem pokusy o opravu vzdala. Kalhoty jsem ale z neznámého důvodu nevyhodila... a přišly vhodprávě teď, o několik let později.  Nejprve jsem chtěla zkusit ušít šukýnku pro Draculauru (která v současné generaci Monster High má jiný typ těla než ostatní ghúlky), ale stala se mi tu podobná situace jako minule s minišaty - jen jsem tentokrát asi vytiskla předlohu střihu ve špatném formátu a šukýnka vyšla o něco málo větší. Nevadí, jak ukázalo poučení z minula, stačilo pár úprav a hle, taky to funguje.  A potom, když už jsem je měla po ruce, provedla jsem něco, co by bylo možno nazvat kalhoty-cep...
Další informace

Vědmi leze, kam nemá

Obrázek
 Prohlášení na začátek: fakt nejsem urbexer. Na to jsem měkká. Nemám na to dost odvahy, drzosti (v dobrém!) a trpělivosti k tomu hledat vhodný vstup, aniž by se z nepovoleného vstupu stalo vloupání. Především tak, že by se mi nějakým způsobem povedlo odemknout - to už máme nedovolené překonání uzamčení. Takže když už někam vlezu, většinou už tam nejsou dveře. Ani cokoli jiného. Následující objekt je ale výjimka.  Nejdřív si definujme, co je vůbec urbex. Jde o termín vzniklý univerbizací (čili z víc slov se vytvoří jedno) ze slovního spojení urban exploration . Jde o průzkum opuštěných a zapomenutých míst, která - což je nejdůležitější - vznikla lidskou rukou. Nehledě na to, jde-li o továrny, nemocnice, obytné domy či mosty a podobně. Důležité je, že tenhle průzkum nebývá běžně posvěcen majitelem (ačkoli i takové případy jsou, kdy k prozkoumání objektu dojde po předchozí domluvě). V urbexerské komunitě platí určitá pravidla, byť ne všichni je dodržují: odnes si jen fotky, zanec...
Další informace