Poslední odstavce

V minulém článku jsem šla s kůží na trh... tedy s prvními odstavci deseti povídek, zveřejněných či nezveřejněných. Následně, v procesu sestavování, mi přišlo na mysl udělat ještě pokračování, pro změnu z druhého konce. Jen takový chvilkový, rychlý nápad.

Na pár dní jsem teď vyrazila stanovat a vzhledem k tomu, že jsem měla plno času, rozležel se mi řečený nápad v hlavě... a nakonec dostal i řádnou formu. I když jsem říkala už posledně, že bude sranda, teď si to myslím zrovna tak a možná ještě oprávněněji - začátky jsou sice začátky, ale náhodné kousky z prostředku nedopsaného příběhu bez kontextu děje... to je úplně o něčem jiném. :D

---

1) Hunger Games po našem

Pozn. - tohle je z části zaměřené na Brienne z Tarthu.

Musela si text přečíst dvakrát, protože mu odmítala věřit. Pak zprávu zmuchlala a se slovy: "Spamy zatracený…" ji hodila mezi řeřavé uhlíky ohniště.

*

2) Tajný deník upírky Kelly, díl první

A dost! Když si vzpomenu, že jsem si v minulosti stěžovala, že můj idiotský bratr pořád někde trajdá, mám chuť se proplesknout. Co teď přes den nemůže na světlo, chce se - ble - se mnou trochu sblížit a utužit sourozenecké pouto mezi námi. Jeho přítomnost je natolik otravná, že si začínám přát, aby se jednou zapomněl a vyrazil na krátkou odpolední projížďku po okolí.

*

3) Blbej nápad

"To nebude žádná volovina, Lasseyová tím dneska zabila skoro celou nekromancii," utrousila za ní suše Zora, jedna z jejích početných přátel, nedbale se opírajíc o kolečkové křeslo své sestry, která se momentálně věnovala podrobnému studování plakátu.

*

4) Vetřelci

"Zvyk…," zamumlala Vědmi, rudá až za ušima, "… Andy." To oslovení jí stále z úcty před jejím bývalým učitelem nešlo přes rty.

*

5) Jak to bylo

Stalo se to tak rychle, že měl Andreas problém zareagovat hned. Jen stál a zíral do míst, kam plavovlasý útočník utekl. Pohled na přítele klečícího ve sněhu a tisknoucího si ránu ve snaze zabránit krvácení ho však rychle přivedl zpět do reality. Začala krutá hra o čas. Musel jednat.

*

6) Jedné prosincové noci

"Říká mu Isaac," usmál se Ezra.

*

7) Facka aneb Hanziho akce

Tohle je trošku podvod, jelikož skutečně poslední odstavec jest zadanou větou a už se tu několikrát objevil.

O chvíli později se vracel loudavým tempem zpět k hangáru, kde již čekal Goldberg na výsledky akce. Hanzi mimovolně sáhl do kapsy, jestli onen cenný papír neztratil, a když se ujistil, že ne, přidal do kroku. S obrovskou dávkou štěstí se mu povedlo splnit, oč jej kamarád požádal, a to jen za cenu drobné tělesné újmy!

Facka ho ještě pálila na tváři, ale nemohl se ubránit úsměvu.

*

8) Zombie apokalypsa a můj tým

Že prej slavná poslední slova… co to tu kruci melu za sra-

*

9) HODNĚ živá hra

Rozhlédla se po kryptě, v níž se nacházela. Kromě stálého a nejspíš i velmi dlouho mrtvého obyvatele toho uvnitř moc nebylo. Jediné, co bylo svým způsobem zajímavé, byla ta krásná mozaika na stěnách znázorňující nekonečné vlny, a potom starý zlacený štít s reliéfem rybky nad dvěma zkříženými oštěpy.

*

A na závěr sáhneme úplně jinam, jelikož potřebuju zaplnit místo po Božské substanci, z níž existuje skutečně pouze jeden odstavec:

10) Pohár vína

Aneb další povídka pocházející ze snu. Dávám ji dohromady způsobem, že zkrátka "vyplivnu" na papír, co mě napadne, a na nějaké úpravy se najde čas až potom. Celkově příběh obsahuje nějakou tu nevysvětlenou teleportaci mezi dimenzemi, hnutí odporu, pokus o vraždu... Jop, jestli to kdy dopíšu, mohlo by to stát za to.

Třísknu prázdným pohárem na stůl možná razantněji, než by bylo nutné, a otáčím se k odchodu. Doufám, že jsem ho tím hlukem vzbudila a začne se mi teď zahanbeně omlouvat. Ví bůh, že bych se mu odpustila. Na tohohle chlapa se nejde dlouho zlobit.