TR: Art Nouveau Lena

 Zadání tentokrát znělo "In a style of your favorite artist". 

Po chvíli zmateného přemýšlení o tom, kdo je ksakru můj oblíbený umělec - jelikož doslova pokaždé, když se někdo zeptá na podobnou otázku, provede moje paměťové centrum kompletní restart a sama o sobě samotné vím v tu chvíli úplný kulový - jsem si konečně vzpomněla na Alfonse Muchu, protože proč prostě ne? 

Co na to říct? Je to... ehhh... ve stylu, ano. Rozhodně pořád nejsem kamarádka se symetrií. A pozadí možná mohlo být trochu propracovanější. 

Ale to už by mi ta ruka nejspíš skutečně upadla.


 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

(nejen) Korálkový speciál

Obrázek
 Dnešní speciál je taková směska různých technik a zčásti i různých materiálů. I když korálky stejně převládají. FIMO netopýři za úplňku Našla jsem na olomouckých vánočních trzích na stánku s formičkami mezi těmi nejmenšími exempláři tohohle mini-netopýra (vrápence?) a nedokázala jsem odolat pokušení. Na jedlé pečení se mi nehodí, v případě perníčků by velice jednoduše ztratil tvar a na linecké mi v téhle domácnosti netradiční tvary neprojdou. Na FIMO hmotu je ovšem ideální.  Každopádně, je tu jedna věc, kterou si musím zapamatovat pro příště: takhle tence to válet nemusím. * Wire wrapping: prsteny Tahle technika není zas tak těžká, spíš žere spoustu času. A - s přihlédnutím k tvrdosti drátu - je to zabiják prstů.  Nebo jinak. Tenhle první byl relativní zívačka, kromě toho času prakticky bez zádrhele a skoro jsem se ani nepobodala při zapracovávání odštípnutých konců drátků. Tahle příšera ovšem... * Ovocné záložky Vznikly jako dvě totožné sady pro kámošky. Inspiraci na ně jsem našla n
Další informace

Do hospody přijde netopýr, čarodějnice a hraběnka...

Obrázek
 ... a všichni jsou já.  Co to znamená?  Letošek značí už sedmou sezónu, kdy straším - figurativně i doslova - na zámku v Čechách pod Kosířem. Jako průvodce, samozřejmě. Ale raz za čas i v různých jiných rolích i podobách. Kromě klasických prohlídek "náš" zámek totiž nabízí i plno akcí všeho druhu: kostýmované prohlídky s příběhem, programy pro školy doprovázené princeznou či služkou, dokonce jsme už třikrát hráli i autorské divadlo. V interiérech, v parku, ve dne, v noci...  A nebudu lhát. Mě kostýmy fakt baví. A tak se aktivně hlásím na kdejakou speciální akci, která se zrovna plánuje. Takže čím a kým vším jsem už byla?  Služkou (hra o Josefu Mánesovi, 2020 /s reprízou 2021/ + programy pro školky) * Rusalkou (večerní strašidelné prohlídky, 2021) Je to při svíčkách!   * Podvodnicí a zlodějkou (Velikonoce na zámku, 2022) * Ohnivcem (strašidelné prohlídky parku, 2022) Boo! * Upírkou! (večerní strašidelné, 2022) A tu pokládám za svůj nejlepší výkon.  A upřímně? Pár dětí jsme
Další informace

Vědmi leze, kam nemá

Obrázek
 Prohlášení na začátek: fakt nejsem urbexer. Na to jsem měkká. Nemám na to dost odvahy, drzosti (v dobrém!) a trpělivosti k tomu hledat vhodný vstup, aniž by se z nepovoleného vstupu stalo vloupání. Především tak, že by se mi nějakým způsobem povedlo odemknout - to už máme nedovolené překonání uzamčení. Takže když už někam vlezu, většinou už tam nejsou dveře. Ani cokoli jiného. Následující objekt je ale výjimka.  Nejdřív si definujme, co je vůbec urbex. Jde o termín vzniklý univerbizací (čili z víc slov se vytvoří jedno) ze slovního spojení urban exploration . Jde o průzkum opuštěných a zapomenutých míst, která - což je nejdůležitější - vznikla lidskou rukou. Nehledě na to, jde-li o továrny, nemocnice, obytné domy či mosty a podobně. Důležité je, že tenhle průzkum nebývá běžně posvěcen majitelem (ačkoli i takové případy jsou, kdy k prozkoumání objektu dojde po předchozí domluvě). V urbexerské komunitě platí určitá pravidla, byť ne všichni je dodržují: odnes si jen fotky, zanech jen sto
Další informace