11
Tolik let už si tady tak pro sebe bloguju do prázdný plechovky od granulovanýho kafe , budu-li citovat. Kdyby mi tohle někdo oznámil tehdy v těch podivných začátcích, těžko říct, jestli bych uvěřila. Ono se tomu celkově skoro nedá věřit ani teď, když už ta doba skutečně uplynula. Jedenáct let nemá úplně stejnou váho jako výročí jiná, kupříkladu těch deset let, která se tu slavila loni . I tak to ale je - zvlášť pro takovouhle pitominku - poměrně obdivuhodná výdrž. Blogování je rozhodně jeden z mála koníčků, u nichž jsem zůstala takhle dlouho. Zároveň je s přibývajícími lety stále těžší udržet si nějakou motivaci pro pokračování, jelikož ta pro změnu zase ubývá. Nehledě na to, co všechno jsem za ty roky vyzkoušela, čtenářskou základnu mám prakticky tutéž jako kdysi - veškerou žádnou, těch pár lidí, kteří čas od času přišli něco okomentovat na staré doméně, s blogováním skončilo ještě dřív, než blog.cz definitivně zdechnul... Občas mě napadá, co tady ještě dělám, proč se to t...