Vědmino teritorium

 Nedávno jsem se tak bokem zmínila, že jsem zase začala číst svoje knížky o WW2. Nějak se stalo, že jsem do toho zas zapadla až po uši (a úplně nespěchám s vyhrabáním se ven)... a začala jsem procházet i všechno to, co jsem posepisovala tehdy zhruba v šestnácti, kdy jsem se o tohle období začala zajímat poprvé.  Mám dojem, že to vyjde zhruba nastejno jako dostat drátem do oka... eh...  Zvýšenou pozornost jsem díky tomu začala opět věnovat mé kdysi tak drahé Irmě a jejímu příběhu. Začala jsem upravovat její timeline, přidávat více či méně důležité detaily... A už toho mám zase plnou hlavu.  A vůbec mi to nevadí.  Tady je první dávka:  Portrét Chtěla jsem zase pro jednou nakreslit něco, co by vypadalo relativně reprezentativně, ale asi nikoho nepřekvapí, že snaha se trošku minula účinkem :D S portréty prostě moc kamarádi nejsme. * Karlskirche, Wien L.p. 1928 - Irmina matka má v plánu vyjet si s dcerou na týden do Vídně. Irma se rychle chopí příležitosti...

 Dejme si nyní pro změnu menší odbočku od výtvarně zaměřených článků poslední doby.  Než však přistoupíme k náplni dnešního článku, potřebuju se podělit o jednu věc, která se korálků týká taky.  Jak možná víte, přes léto provádím už několikátým rokem na zámku v Čechách pod Kosířem. Na základě všemožných zážitků (z nichž většina začíná mutací věty: "Hele, jak jsem byl/a v expozici otevírat/zavírat okna...") jsme se s kolegy shodli, že nám tam pravděpodobně zůstalo několik duchů Silva Tarouců. Obecná shoda panuje nejen ohledně hraběte Augusta Alexandra (pozn. - za něj na zámku čas od času pobýval Josef Mánes), ale i jeho staršího bratra Ervína Viléma, který se podle všeho zastřelil buď v místnosti, kde prohlídka začíná, nebo v té, kde končí. Mimochodem, tuhle skutečnost jsem se dozvěděla okamžitě poté, co jsem se jednou vrátila po kontrole expozice - kde jsem byla 100% SAMA - s tím, že jsem slyšela ještě jedny kroky. To ale není ta věc, kterou jsem měla na mysli. Co se nekl...