Dítě Překvapení... tak trochu...
Cirilla Fiona Elen Riannon aka Ciri, Dítě Překvapení, Paní světů... a taky Potfora, Pičičmunda a Mládě.
Aneb od včerejška s námi bydlí kotě, pojmenované podle jedné z mých oblíbených literárních hrdinek.
Dítě Překvapení by se jí dalo říkat celkem oprávněně, ačkoli ne v původním slova smyslu (rozhodně si ji nezamluvili u původních majitelů před šesti lety s tím, že "dáte nám to, co máte doma a nevíte o tom"). Naše osudy se provázaly tak, že včera tata přišel z práce, řekl, že lidi-které-rodiče-znají-od-vidění mají koťata a že se na ně zajdeme podívat... a já hned po obhlédnutí "nabídky" valila s přepravkou zpět pro kotě. Jak jsem následně zjistila, titul Paní světů jí náleží zjevně taky, neb se zjevuje tak rychle a nečekaně, že by se to dalo svést na teleportaci mezi dimenzemi.
Vůbec nevím, co to je zač. Matka má údajně být nějaký mix mezi mainskou mývalí a britskou a otec je maiňák určitě, viděla jsem ho při odchodu. Jenže jak na ni koukám, tu mainskou ne a ne najít. Ono taky kdo ví, jestli jejím stvořitelem nebude někdo, kdo šel zrovna okolo.
Každopádně povahu má neuvěřitelně na pohodu, kníkala jen po cestě domů, a jakmile jsem ji vypustila z přepravky, pustila se do zkoumání okolí a lezení na klín toho, kdo si zrovna sedl. Taky po zkušenosti s uzavřeným a samotářským Kikim si pořád nemůžu zvyknout na to, že se chce pořád mazlit a že si stále s něčím hraje.
Když už jsem u Kikiho, prásknu na něj, že je momentálně nas*án na celý svět a na Ciri věčně syčí a vrčí. Chápu ho, šest let byl prakticky sám a teď mu přivedu do teritoria něco nového... Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že na něj začnu volat "Bonharte!", ale to by nebylo zrovna přesné, (zatím) na ni aspoň neútočí. A co by to potom dělalo kanonicky ze mě? Vilgefortze? Ne, děkuju pěkně.
Mimochodem, původně to měla být Minerva McGonagallová, ale při představě, že na to ušatý torpédo budu volat: "Paní profesorko! Vy potforo, slezte z tama!", mě to nějak přešlo... :D
Komentáře
Okomentovat