Jeruzalém na Labi a okolí - Sedlec, klášter; 29.8.2016

Voilà, předposlední část prázdninové polabské fotobonzace :D
V Sedlci se v tomto díle ještě zdržíme, tentokrát se podíváme do kláštera. Tedy konkrétně do kostela, klášter svému účelu dnes neslouží a není ani veřejnosti přístupný.

Kostel (konkrétně Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele) je původně gotická stavba na románském základu, v osmnáctém století stejně jako kostnice prošel barokně-gotickou Santiniho přestavbou.


*

*
"Základy původního románského chrámu" hlásá cedulka na skle nad výkopem.

*

*

*
Ať vlezu do kostela, kde chci, musím vyfotit varhany :D

*

*

*

*

*

***
Nu, a jsme téměř u konce. Příště už ná zbývá jen takový všeobecný mix. A hned potom se navrátím k běžnému obsahu :D

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Šitíčko trochu jinak 4

Obrázek
 Už je to tu zas!  A rozhodně ne naposled, protože mě to baví. Tak.  Na začátek tu mám letní šaty do stylu padesátých let. Sukně drží poměrně dobře sama od sebe, tak ani nepotřebují spodničku. *  Skok v čase o dekádu dál, budeme-li ignorovat telefon. *  Infinity dress!  Tedy... šaty, které by různým převázáním měly nabídnout teoreticky neomezené množství stylů a možností nošení. Zatím jsem s tímhle zkusila dvě. A aktuálně prezentovaná se mi rozhodně zalíbila víc. *  Tyhle šaty byly to nejsložitější, co jsem doposud šila. A jelikož mi přišly takové plané vzhledem k poměrně světlému odstínu použité látky, rozhodla jsem se na ně najeb ... našít hromádku flitrů. *  Pyžamo z pyžama, jehož zbytky jsem našla na půdě. Možná na ten kabátek našiju ze dva flitry nebo korálky jako napodobeninu knoflíků, ještě nevím. *  Tylová sukně, postupem tak trochu freestyle. Má asi osm vrstev (čtyři růžové, čtyři vínové) a pro jistotu ještě spodničku/minisukni, aby ...
Další informace

Šitíčko trochu jinak 2

Obrázek
 V posledním článku se šily korálky. Dnes u práce s jehlou a nití zůstanu, tentokrát opět u té poněkud... běžnější. Kdysi jsem si pořídila v sekáči skinny rifle, ale ten přívlastek rozhodně neplatil jen o střihu nohavic. Naškubnout se mi je povedlo až moc snadno, ani jsem se nemusela moc snažit. A vzhledem k tomu, jak je ta látka tenká, zašívání byla ale sakra sysifovská práce, takže jsem pokusy o opravu vzdala. Kalhoty jsem ale z neznámého důvodu nevyhodila... a přišly vhodprávě teď, o několik let později.  Nejprve jsem chtěla zkusit ušít šukýnku pro Draculauru (která v současné generaci Monster High má jiný typ těla než ostatní ghúlky), ale stala se mi tu podobná situace jako minule s minišaty - jen jsem tentokrát asi vytiskla předlohu střihu ve špatném formátu a šukýnka vyšla o něco málo větší. Nevadí, jak ukázalo poučení z minula, stačilo pár úprav a hle, taky to funguje.  A potom, když už jsem je měla po ruce, provedla jsem něco, co by bylo možno nazvat kalhoty-cep...
Další informace

Vědmi leze, kam nemá

Obrázek
 Prohlášení na začátek: fakt nejsem urbexer. Na to jsem měkká. Nemám na to dost odvahy, drzosti (v dobrém!) a trpělivosti k tomu hledat vhodný vstup, aniž by se z nepovoleného vstupu stalo vloupání. Především tak, že by se mi nějakým způsobem povedlo odemknout - to už máme nedovolené překonání uzamčení. Takže když už někam vlezu, většinou už tam nejsou dveře. Ani cokoli jiného. Následující objekt je ale výjimka.  Nejdřív si definujme, co je vůbec urbex. Jde o termín vzniklý univerbizací (čili z víc slov se vytvoří jedno) ze slovního spojení urban exploration . Jde o průzkum opuštěných a zapomenutých míst, která - což je nejdůležitější - vznikla lidskou rukou. Nehledě na to, jde-li o továrny, nemocnice, obytné domy či mosty a podobně. Důležité je, že tenhle průzkum nebývá běžně posvěcen majitelem (ačkoli i takové případy jsou, kdy k prozkoumání objektu dojde po předchozí domluvě). V urbexerské komunitě platí určitá pravidla, byť ne všichni je dodržují: odnes si jen fotky, zanec...
Další informace