"Nesnáším svý příbuzný!" - část 20.
Hellou! V rekordně krátkém čase přicházím s novým článkem! Naposledy zde NSP přibyla snad někdy v srpnu, že? Od té doby jsem k tomu dopisovala neskutečně pomalu - v rychlosti dvě/tři věty za měsíc. Přišlo období, kdy jsem s tím chtěla skončit úplně. Což znamená, že jsem své předsevzetí (že to dodělám během roku 2014) nesplnila. No, když na to tak koukám, od konce jsem opravdu nedaleko, takže s tím teď seknout nemůžu, že jo... Dnešní část je relativně horká, včera dopsaná a dnes zkontrolovaná. A děj zde začíná oproti předchozím částem nabírat opravdu rychlý spád. Vsadím se, že jste to asi nečekali :D Minule jsme skončili zde: "Já to viděla, takže u toho být nemusím, že..." zamumlala suše Vědmi a odešla si sednout na schody před domem. Luna probrečela celý zbytek dopoledne. Nebyla s ní vůbec řeč, ač se ji obě kamarádky snažily přesvědčit, že to byl jen králík a ne blízký člověk. "Podívej, můžeš být ráda, že jsem z té tvé příšery neudělala oběd!" konfrontovala ji tvrdě...