Tři roky?

Hellou!

...hehe, pro můj blog taková událost a já nevymyslím článek :D ...

OK, tohle by možná šlo...

Dalo by se pěkně říct, že se náhody seběhly a daly vzniknout tomuto mému kousku internetu, ale ono to tak nebylo. Předcházel tomu zdlouhavý proces, jehož součástí bylo nekonečné ptaní se: "Mám? Nemám? Bude to mít úspěch?"

Nakonec se však stalo a blog vznikl. Nicméně o nějaké kvalitě se v začátcích nedalo mluvit.

Naštěstí se všechno začalo v průběhu let zlepšovat a já se s blogem dopracovala až k tomu, co si můžete číst dnes.

Prošla jsem obdobím článků o jedné větě a obrázku, slabými začátky s povídkami, pokusem o komix, začátky s články spíš informativními, problémem s obkreslováním ( -_-' ), prachsprostým kopírováním mých článků (*představte si zde to nejsprostší sprosté slovo, co znáte*) ...

Chtěla jsem k této příležitosti napsat nějakou speciální povídku, ale nějak to nevyšlo.

Proto přináším svou nejnovější povídku, kterou jsem napsala včera večer během hraní Age of Empires 2.

---

Schneider je gestapák z jednoho příběhu, který zde nezveřejňovala. Totální flegmatik, milovník křížovek, čehokoli s rozinkami a kafe. Nedokáže snést pohled na krev, proto nebývá pověřen výslechy.

Gestapákovo typické odpoledne

Bylo nádherné, teplé a slunečné dubnové odpoledne a herr Schneider, jeden z komisařů pražského gestapa, seděl ve své kanceláři a luštil křížovku, neboť veškeré papírování měl konečně z krku a domů jít ještě nemohl. Oknem proudil do kanceláře jarní vzduch a přinášel povzbuzující vůni rozkvetlých třešní. Schneider si pomyslel, že pokud se v nejbližší době naskytne příležitost, vezme svoje děti, Maxe a Aničku, určitě někam na procházku.

"Žlab na šest a uprostřed je R…" zamyslel se. Ač byl sudetský Němec a česky mluvil obstojně, některá slova občas zapomínal. A to bylo zrovna u křížovek k vzteku. K tajence chybělo málo a on se zasekne zrovna u toho prokletého žlabu.

Vzhlédl od rozdělané křížovky a zadíval se z okna. Venku bylo tak krásně… 

"Ještě hodinu a jde se domů," řekl si. "No, možná bych si mohl předtím i zajít někam na kávu." U toho se pozastavil. Káva. Dobrá, mletá… Žádná cikorka, ale pravé poctivé kafe. A k němu možná ta rozinková bábovka, jak ji dělají ta dvě děvčata ze Zenklovky… Schneider se se spokojeným úsměvem zasnil.

Jeho představy přerušilo ťuknutí tužky o podlahu. Povzdychl si a klekl pod stůl, aby své pisátko našel.

V tu chvíli se otevřely dveře a ozvalo se: "Herr Schneider? Nesu vám ještě nějaké pap… on tu není!" Byl to Müller, ten neskutečně ambiciózní nováček. Schneider mu chtěl dát vědět, že se zmýlil a on se v kanceláři nachází, ale Müller začal takový celkem zajímavý monolog.

"No to mi mohlo bejt taky jasný, že tu starej Schneider nebude. Nejspíš si dává nějakou tu svoji kuřpauzu. A v pracovní době! Tak tohle se zaručeně dozví vedení!" povídal si Müller sám se sebou a bylo slyšet, jak přechází od dveří ke stolu. "Co to… křížovky? Jasný, kašle na práci a radši se věnuje tomuhle. A ke všemu je to český! Hehe, jeden průšvih za druhým."

Hodil papíry, se kterými přišel, na stůl a pomstychtivě pokračoval: "A za tohle ho určitě Fleischer vyhodí! A já se dostanu na jeho místo! A to po mně ženský půjdou jedna báseň! A…"

"Děkuji za dokumenty, Müllere. Můžete jít. A příště si dávejte pozor na tu svou samomluvu, je to přeci jen dost hlasité," přerušil Müllerův proslov Schneider, který se zrovna vynořil s nalezenou tužkou zpoza stolu. Jmenovaný zbledl, něco zakoktal a vyrazil ze dveří.

Schneider zběžně prohlédl dokumenty - byla to jen nějaká upozornění týkající se domovních prohlídek - a šel zavřít dveře, které předchozí "návštěvník" nechal ve spěchu otevřené, jelikož se začal dělat průvan. Poté zasedl zpátky ke křížovce.

"Už to mám! Koryto to je!" luskl prsty a vepsal toto slovo do prázdných políček. Znovu vyhlédl z okna, zkontroloval hodiny - ještě tolik času, než konečně půjde domů - a jal se s tužkou v pohotovostní poloze hledat další prázdná místa.

"Cizokrajné ovoce na osm a začíná to na P…"

***

Přiznám barvu, část křížovky s "tím zatraceným žlabem jinak na šest" jsem si půjčila z babiččiné Chvilky pro tebe, kde se mi to nabídlo v jedné z tamních křížovek :D