HODNĚ živá hra - (pidi)část 6.

Hola!

Protože vím, že se těšíte na další část "HODNĚ živé hry", vkládám sem, co jsem dnes napsala. Je to mocmocmoc krátké.

Rozumějte, já to napsala už včera, ale když jsem to chtěla zkopírovat do článku, omylem jsem stiskla místo "Ctrl C" "Ctrl V" a tak se mi v neuloženém dokumentu místo kusu povídky zjevil odkaz na YouTube...

Tak jsem se dnes pokusila zrekonstruovat smazanou část (_/_)

---

"Dejte mi chvíli, abych to všechno pořádně pochopil…" řekl Corvy, jakmile Marika dovyprávěla o tom, jak se ona a Vědmi dostaly tam, kde byly.

"Takže vy pocházíte z nějakého Čechostánu? O tom jsem ještě neslyšel…"

Vědmi, stále ještě bez brýlí a na kolenou, kousavě poznamenala: "Nejsi jedinej…"

Corvy radši dělal, že tuto poznámku přeslechl, a pokračoval: "Tahle země asi leží někde v neprozkoumané části Parthorisu, nicméně tohle je otázka spíš pro kartografy. Ještě na jednu věc jsem se vás ale chtěl zeptat - jak jste se dostaly sem, do močálů?"

Teď se slova chopila Vědmi, která konečně našla své dlouho - asi půl hodiny - postrádané brýle. Marika se takto mohla ujmout bezostyšného zírání na jejich zachránce, aniž by to bylo trapné. Vědmi si hodila za ucho pramínek vlasů a řekla jedinou větu: "Šly jsme kanálama."

"Jistě, kanály… počkat, CO?" zeptal se Corvy poněkud zmaten. Nadechl se a snažil se zachovat klid: "Takže já jsem procházel město dva dny jako idiot, přičemž jsem musel kolikrát bojovat o holý život? A vy jste si šly v relativním bezpečí silverspringské kanalizace?"

"No, bezpečí…" podrbala se Vědmi rozpačitě nad levým obočím, "bylo tam mokro, krysy a motaly jsme se tam celý DVĚ HODINY!"

"Bohové…" zamumlal Corvy.

***

(_/_)' Žalostně krátké, já vím...

A nakonec, klasická otázka:

Co si myslíte, že se stane?