Minulost? Eh? :D

aneb Taková další debata s blonďáčkem :D

---

Hakuna Matata :D

(sedím u noťasu a snažím se napsat smysluplný článek k tématu týdne; nedaří se a tak nadávám, až to pěkný neni)

V: "Do…někam!" /ano, to byla zrovna ta pěkná část/

N: (přichází)"Co je?"

V: (bezdůvodný vražedný pohled) "No tys mi tady tak chyběl…"

N: "Jak se na to tak dívám, tvoje nálada se zlepšuje. Už jenom vrčíš a jak jsem si taky všiml, přestala jsi bezdůvodně třískat věcmi o zem."

V: "Jak to jako sakra myslíš?!"

N: "Dovol, abych ti to vysvětlil.(stoupne si do bezpečné vzdálenosti) Rozhodla ses sepsat článek a nějak se ti to nedaří…"

V: (zamrmlání)

N: "…což znamená, že jsi čím dál vzteklejší…"

V: (nadzvednuté obočí)

N: "…a vylíváš si zlost na okolí."

V: (podezíravý pohled) "Nepovidej… vlastně pokračuj"

N: "V návalu největšího vzteku (ukazuje na stůl) drtíš tužku mezi zuby - což vůbec není prospěšný pro tvoje rovnátka, nemusíš mi děkovat - a později se ji snažíš přelomit vejpůl."

V: (smetává tužku, která částečně podlehla záchvatu destruktivní činnosti)

N: "To se ti většinou nepodaří, jinak bys teď neměla čím psát."

V: (nenápadný souhlasný pohyb rameny)

N: "Tvoje největší zuřivost tak trochu opadne, a tak se ti daří aspoň trochu uchovat zdravý rozum. Proto popadneš první měkčí a míň rozbitelnou věc, kterou uvidíš, a mrskneš s ní na zem. V lepším případě."

V: "A v horším?"

N: "V horším? V horším případě se snažíš tou MĚKKOU věcí vysklít nejbližší okno nebo s ní mrskneš na druhou stranu místnosti. (podívá se) A jak vidím, tentokrát to schytal chudák Ponožka (plyšový lemur)"

V: (soustrastný pohled; ruka před pusou) "Jé"

N: "To tě přejde a pak už jenom vrčíš na všechny, co ti přijdou pod ruku. Tohle všechno - rozumí se tím celá situace - trvá obvykle něco kolem 12-20 hodin. Pak tě totiž už napadne něco aspoň z části smysluplného."

V: (zírá s otevřenou pusou) "Jak to… jak…"

N: "Už u tebe makám tak dlouho, abych se dokázal na podobný případy připravit."

V: "Neříkej, že…"

N: "Jen se nedělej, nápady ti docházejí často."

V: (přechází k posteli; sedá; gesto rukou) "Kecni si taky"

N: (sedá) "Jseš nebezpečná a víš to o sobě"

V: (mlčí)

N: "Kdybych ti to měl přiblížit, tak bych řekl, že jseš jako Hulk. Chvilku hodná, obyčejná - víš, jak to myslím - a když se naštveš, změníš se v zlou vzteklou potvoru, která je nebezpečná pro veškerý okolí"

V: "No počkej, to už jsem někde slyšela…"

N: "Jó, já jsem to četl…"

V: (totálně nejvíc vražedný pohled; ledový tón /mrznou kytky na okně/) "Kde?"

N: "Ehm…HAKUNA MATATA!"

V: "Co to zase blábolíš?"

N: "No Hakuna Matata! Minulost musíš hodit za hlavu. To neznáš?"

V: "No, JÁ to znám, ale mate mě, odkud to znáš TY?"

N: "Pamatuješ, jak jsi byla nachcipaná a dívala ses na Děsný Channel?"

V: "Nemyslíš náhodou DISNEY Channel?"

N: "No, to je možný… prostě, dávali Lvího krále."

V: "A?"

N: "A já jsem se musel dívat s tebou."

V: "Oh…"

N: "Jo. Mně z toho hrabalo ještě týden."

V: "Hmm…připomeň mi, ať ti upravím v pracovní smlouvě bod o koukání se mnou na telku. Myslím, že to omezím jenom na akčňáky, muzikály, fantasy a horory. Myslím, že Disneyovky jsou moc moc krutý trest…"

N: "Připomenu…neboj…"

(chvilku je ticho)

V: "Hmm… jak dlouho se my dva vlastně známe?"

N: "Chceš to vědět přesně?"

V: "Mhm"

N: "Fakt přesně?"

V: (zuřivé pokývání hlavou)

N: "No tak to počkej… myslím že… jo! Asi zhruba od začátku března."

V: "E?"

N: "Jo, to jsme se poprvé setkali… ale… jak tě vlastně napadlo, že si ze mě uděláš otroka?"

V: "Uuuh… Hakuna Matata… teda vlastně Všechno OK… (zavrčení)"

N: (něco šeptne V do ucha)

V: "A jó… děkuju… takže… Dáš si kafe?"

The end :D