Vědmino teritorium

 A tak si dáme ještě jedno loňské FIMO... To, co jsou pro mamku slepice, jsou pro tátu kytary. Staví vlastní, restauruje poškozené... a někdy na začátku minulého roku si (ve velice podezřelé nabídce) koupil velice podezřele levného Fendera . Asi za pět dolarů, no nekup to, že jo. A samozřejmě, hoď kamenem, kdo's to nečekal, Fender nikdy nedošel. Stále čeká, mimochodem. A tak jsem si řekla, ať mu to není tak líto, mohla bych mu k Vánocům jednu kytaru pořídit - jako flastr na to zklamání (no dobře, přiznávám, chtěla jsem ho taky trochu potrollit).  Aspoň jedna věc je jasná - z Wishe/AliExpresu by mu přišla v téže velikosti. (krk se trochu zohnul při pečení, ale když se dobře nastaví, není to vidět)

 Jelikož se z narozeninových FIMOvých zvířátek pro mamku stává pomalu tradice, nemohla jsem se na to vykašlat ani loni.  Chtěla jsem jít opět do tvorby slepic, dokonce mi to už bylo i nenápadně... ehm, "NENÁPADNĚ"... navrhováno i ze strany obdarované. Ještě ve chvíli, kdy jsem vybalovala nástroje, jsem si myslela, že i tentokrát přibude do sbírky další kvočna. Ale, na tu nejposlednější chvíli, přišla zásadní změna v plánech. Asi to nevíte, pokud jsem se tady tedy už dřív neprokecla, ale máme od léte dvě nové kočky. Tedy, kocoura a kočku. A právě on, Bezzubka/Čert/Zmetku Pekelná/Stín Ve Tvaru Kočky/Zhmotněná tma je máminým VELKÝM milášškem. Prakticky by jí vlezl i na hlavu. Tohle je miláššek osobně. Foto, ač nepříliš kvalitní, tento jeho status dokonale dokládá: Ano, mezi těma ušima se prohání jen horký vzduch.  A zde už je jeho pekelné zmetkovstvo v celé své polymerové kráse: Ještě pro doplnění - současná podoba máminy sbírky vypadá takto: