Vědmino teritorium

Tak, a tady přicházím s druhou částí toho našeho posledního srpnového výjezdu. Tentokrát konečně s tím, co bylo plánováno už od začátku. Židovská obec v Lošticích existovala někdy od 16. století, přibližně okolo poloviny devatenáctého století tvořili zhruba 17% obyvatelstva. Po druhé světové válce ovšem zanikla a do Loštic se vrátila asi jen jedna rodina. O hřbitově víc zde: (doufám, že je to k přečtení) Ta branka, na které visí tahleta infocedulka, je vůbec docela vtipná. Hlavně kvůli tomu, že zeď už skoro neexistuje :D * * * * * * * * Pro zajímavost - tahle tumba (obdoba sarkofágu) je jediný náhrobek tohohle druhu na celém hřbitově. * * * * * * * *

aneb Jak jsme zase vyletěli... výletovali... výletnili... eh, co už. Posledního srpnového víkendu jsme se chytili na pevno a vyhlásili rodinný výlet do (relativně) nedalekých Loštic. Původní plán sice zněl "Synagoga a hřbitov", ale znáte to, jak rychle se plány dokážou měnit. Možná že jste slyšeli, že Loštice jsou známy výrobou tvarůžků, dokonce jste někdy nejspíš slyšeli o tamější tvarůžkové cukrárně (což je podle mě už fakt úchylný). Krom toho tam mají i muzeum historie tohoto... hm... HODNĚ aromatického sýra, což se stalo dalším bodem našeho putování. Každopádně titul "šité horkou jehlou" si zasloužil poslední, nebo v pořadí návštěvy také první, cíl cesty - arboretum Bílá Lhota. To bylo: "A tak jo, mohli bychom. Stejně jsme tam byli naposledy před třiceti lety." "Ha, a já nikdy." Každopádně ještě nemáme na jednoho tamního místního, který, cituji, "tam nebêl od válkê, co bê tam takê dělal?" :D Arboretum vzniklo původně jako zámecký pa...