Vědmino teritorium

Opět dávám průchod svým krchomilným choutkám. Jakmile jsem na konci června skončila na zámku a na začátku července nastaly ty volné dny, sedli jsme s tátou do povozu a vyrazili "nach Neutitschein", do města spojeného s Karlem Krylem, generálem Laudonem a mojí rodinou, jelikož mi papá slíbil návštěvu tamního hřbitova. Cesta tam byla zajímavá sama o sobě, protože jsme tak nějak zjistili, že většina starých cest už neexistuje a museli jsme tak projevit obdivuhodnou kreativitu, jelikož nedisponujeme dálniční známkou (hehe...) . Naštěstí jsme to brali s humorem: "Až budeme v Žilině, asi jsem blbě zabočil..." :D  No jasně, zahnul blbě v Hranicích, ale cesta na Slovensko se nekonala, ve ValMezu jsme nabrali správný směr, střihli jsme to Hodslavicemi (rodištěm dědy a Františka Palackého) a do N. Jičína jsme přijeli sice z opačné strany, ale byli jsme tam. Areál hřbitova je vskutku rozlehlý, dělí se na dvě rozsypové loučky - běžnou a anonymní -, kolumbárium, deset čtvercovýc...

V minulých dnech se u mě konal čarodějnický sabat - přijela Marika - a došlo při něm k nejhoršímu. K potopení se do hlubin nostalgie. Kromě toho, že se dramaticky předčítala Cesta do Anglie jako pohádka před spaním (což trochu nevyšlo, protože původně plánované "Půjdeme spát o půlnoci" se tím posunulo nebezpečně ke třetí hodině ranní)a koukalo se na Hellboye, se taktéž hrála velmi známá a velmi nebezpečná hra - PAPÍRKOVANÁ. Schovávám totiž v psacím stole všechny předchozí ročníky a teď jsem je samozřejmě vytáhla, abychom je pěkně všechny pročetly. Dostaly jsme se tak do půlky a musela se dělat povinná pauza, jelikož naše bránice silně protestovaly a já se pro smích nemohla nadechnout. Takže jsme se velice inspirovaly k večernímu hraní. Proč je v nadpisu informace, že "snaha byla"? Po zevrubné kontrole předchozích výtvorů jsme si všimly několika slov a spojení, podle nichž se dokázalo poznat, kdy nám začala docházet fantazie - v podstatě se potom pořád opakovaly. O ...