Vědmino teritorium

 Čistě teoreticky by si můj blog mohl ode dneška udělat řidičák skupiny AM.  (můj ty smutku, já už tu vážně straším tak dlouho?)  Vymýšlela jsem dlouho, co k tomu dneska dáme. Původně bylo v plánu něco jako " The finest shyte of 2010 " , ale... když jsem ty archiválie procházela, to nebylo ani na tu ironii. Zabolelo? A jak. Mé oči krvácely.   A pak mě to trklo - když už tak kreslím ty různé srovnávačky, proč si nedat nějakou i teď? A ne jen tak nějakou. Tohle by mělo být něco extra .  Takže jsem pohrabala ve speciálním archivu, kde skladuju to, co nepotřebuje za běžných okolností spatřit světlo světa a zapálit mi sítnici. A vytáhla jsem tohle.  (přes zatnuté zuby) Cringe je mrtvej, cringe je mrtvej, cringe je ...    Ale co. Když už, tak už!    Loučím se již klasicky s nejnovější verzí Art vs Artist... A za rok zas na stejném místě a ve stejnou dobu!   K, bai .   

 Inu, přišlo to tak, že někdy ke konci listopadu, vlastně celkem zničehonic, jsem byla zezadu zákeřně přepadena idejkou na jeden moment, co by se i celkem hodil do Literárního piráta. Ok, proč ne, zapsala jsem si to pěkně v klasickém scénářovitém formátu, co kdyby z toho něco bylo, že...  A hele, ono bylo. A to ve formátu, se kterým jsem fakt nepočítala. Na tvorbu komiksů mě zrovna neužije, většinou je zkrátka nedotáhnu do konce. Tentokrát jsem ale představu měla v poměrně dost stabilní podobě od začátku do konce... a při rozložení to dalo jen tři stránky, což není neudělatelný.  Et  voilà , je to tady:    .    .    Irma, produkt dospívání v letech 20. a 30. minulého století, jde rovnou na pěsti. María naopak je v tomhle taková klasická mexická máma. Preferovaná zbraň? La chancla .   Konverzace pravděpodobně pokračovala následujícím způsobem:  Isaac: " Gut , tak tohle by bylo vyřešený, kafe je vypitý... Co teď?"  Vědm...

 Nenechte se zmást víceméně humanoidním povrchem, stejně to jsou ve skutečnosti uvnitř všechno kočky.  Následující scéna je takový ten naprosto typický výsledek "Power Napu, který se vymkl kontrole" - o nějaké tři hodiny později všichni čtyři na té podlaze sedí, mžourají a konverzace probíhá ve stylu:  "Huh?"  "Co je za den?"  "Neví někdo, jak se jmenuju?"  "Huuh??"  "To už je ráno?"  "Kde jsem?"  (křup) "Au."  "Khuuurva..."